Vladimir Medar

Vladimir Medar (1923–1978) byl chorvatský filmový a televizní herec narozený v Záhřebu v tehdejším Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (později Jugoslávie). Zemřel 17. května 1978 v Bela Crkva v Srbsku. Během své dlouhé a plodné kariéry se prosadil jako charakterní herec v mnoha mezinárodních produkcích, přičemž ztvárnil desítky výrazných rolí především ve westernech, historických a dobrodružných filmech. Počátky kariéry Svou filmovou kariéru zahájil v poválečném období, kdy se objevil v jedné z hlavních rolí válečného filmu Barba Žvane (1949) režiséra Vjekoslava Afriće. Se stejným režisérem brzy spolupracoval i na filmu Hoja! Lero! (1952). V následujících letech se etabloval jako spolehlivý herec v jugoslávské kinematografii, kde spolupracoval s významnými režiséry jako Mladomir Puriša Đorđević a Živorad Žika Mitrović. S Đorđevićem natočil filmy Opštinsko dete (1953) a Prvi građanin male varoši (1961), zatímco s Mitrovićem vytvořil řadu snímků včetně Ešalon doktora M. (1955), Poslednji kolosek (1956) a Nevesinjska puška (1963). Mezinárodní průlom Mezinárodní uznání získal Vladimir Medar v roce 1962, kdy ztvárnil titulní roli v italském dobrodružném filmu Taras Bulba, the Cossack režiséra Ferdinanda Baldiho. V tomto historickém eposu založeném na díle Nikolaje Gogola hrál kozáckého vůdce, který posílá své syny studovat do Kyjeva, aby se připravili na boj proti polským utlačovatelům. Ačkoli film vyšel ve stejném roce jako hollywoodská verze s Yulem Brynnerem, Medarovo ztvárnění Tarase Bulby bylo oceňováno pro svou autenticitu a energický výkon. Winnetou a éra westernů Významnou část Medarovy filmografie tvoří jeho účast v populární sérii westernů o indiánském náčelníkovi Winnetouovi, natáčených převážně v Jugoslávii. V těchto filmech, které byly mimořádně úspěšné zejména v německy mluvících zemích, ztvárnil několik různých rolí. V Der Schatz im Silbersee (1962) hrál majitele saloonu, ve filmu Winnetou und sein Freund Old Firehand (1966) ztvárnil postavu Caleba a ve snímku Winnetou und Shatterhand im Tal der Toten (1968) se objevil jako šerif. Kromě Winnetou filmů se Medar objevil i v dalších westernech a dobrodružných filmech, jako byly Unter Geiern (1964), kde hrál Bakera staršího, Old Surehand (1965) v roli Bena O'Briana, nebo Graf Bobby, der Schrecken des Wilden Westens (1966), kde ztvárnil doktora Teda W. Harpera. Jeho hlavním působištěm byl právě žánr westernu, ačkoli se objevoval i v hororových filmech. Další významné role V roce 1965 ztvárnil Vladimir Medar roli císaře Nerona v historickém dramatu Fire Over Rome. Tento film, odehrávající se ve starověkém Římě, sleduje příběh konzula Marca Valeria, který se vrací do Říma po sedmi letech bojů v Galii, jen aby zjistil, že císař Nero nemá zájem o jeho úspěchy a místo toho ho nutí pronásledovat křesťany. Jedním z vrcholů Medarovy mezinárodní kariéry byla role kněze v oceňovaném muzikálu Fiddler on the Roof (1971) režiséra Normana Jewisona. Tento film, který získal tři Oscary a byl nominován na dalších pět, včetně kategorie nejlepší film, představoval pro Medara příležitost pracovat s mezinárodním obsazením v prestižní hollywoodské produkci. Televizní tvorba V jugoslávské televizi se Vladimir Medar výrazně zapsal do povědomí diváků rolí Načelnika (starosty) v populárním seriálu Naše malo misto (1970-1971). Tento kultovní seriál, natočený podle scénáře Miljenka Smoje, zachycoval život v malém dalmatském městečku od 30. let 20. století až po poválečné období. Medarova postava korpulentního a alkoholu nakloněného starosty, kterého žena podvedla s letcem, patřila k nejoblíbenějším v celém seriálu. Načelnik byl dlouholetým starostou bez protikandidátů, který po válce pracoval jako účetní v rybářském družstvu a po jarním běhu onemocněl a zemřel. Odkaz Vladimir Medar nikdy nehrál velké hlavní role, ale jeho charakteristické vedlejší postavy zanechaly nesmazatelnou stopu v evropské kinematografii. Během své kariéry se objevil v přibližně 50 filmech, kde často vystupoval pod různými variantami svého jména (Alex Medar, Vlado Medar, Medar Vladimir). Jeho všestrannost mu umožnila ztvárňovat postavy různých národností a charakterů - od římského císaře přes kozáckého vůdce až po šerify a doktory v divokém západě. V německy mluvících zemích se stal známým především díky filmům o Winnetouovi, zatímco v Jugoslávii si získal popularitu svými rolemi v domácích filmech a televizních seriálech.