Roger Blin

Roger Blin (22. března 1907, Neuilly-sur-Seine, Francie – 21. ledna 1984, Evecquemont, Francie) byl významný francouzský herec a divadelní režisér, jehož kariéra výrazně ovlivnila moderní divadlo i film. Raná léta a divadelní začátky Narodil se jako syn lékaře, ale navzdory přání svého otce se rozhodl pro uměleckou dráhu. Již jako teenager byl fascinován surrealisty a jejich pojetím revolučního umění. V počátcích své kariéry byl součástí levicově orientovaných divadelních skupin The Company of Five a The October Group. V roce 1935 působil jako asistent režie Antonina Artauda při inscenaci hry Les Cenci v divadle Folies-Wagrams. Po této spolupráci se Blin zaměřil na politické pouliční divadlo. Během druhé světové války sloužil jako spojka mezi francouzským odbojem a francouzskou armádou. Divadelní průlom s Beckettem Roger Blin se zapsal do dějin divadla především jako režisér, který uvedl světové premiéry klíčových her Samuela Becketta. V roce 1953 režíroval premiéru hry Čekání na Godota (En attendant Godot) v pařížském Théâtre de Babylone, kde také ztvárnil roli Pozza. Tato inscenace způsobila skandál, ale zároveň vzbudila zájem veřejnosti a odstartovala Beckettovu i Blinovu kariéru. Později režíroval i další Beckettovy hry, včetně Konec hry (Fin de partie) v roce 1957 a Šťastné dny (Happy Days). Beckett si Blina natolik vážil, že mu věnoval svou hru Konec hry. Spolupráce s Jeanem Genetem Vedle Becketta byl Blin úzce spojen s dílem Jeana Geneta. Režíroval premiéry jeho kontroverzních her, včetně The Blacks a především Les Paravents (Paravány) v roce 1966. Inscenace Les Paravents v Odéon-Théâtre de France vyvolala bouřlivé reakce kvůli svému kritickému pohledu na francouzský kolonialismus v době, kdy byla stále živá vzpomínka na alžírskou válku. Během představení docházelo k násilným protestům, házení předmětů na jeviště a střetům mezi diváky a herci. Tato kontroverzní inscenace je považována za jednu z příčin odvolání Jeana-Louise Barraulta z vedení divadla v roce 1968. Filmová kariéra Ačkoli byl Roger Blin primárně divadelním umělcem, vytvořil také řadu pozoruhodných filmových rolí. Mezi jeho nejvýznamnější filmy patří Orpheus (1950) režiséra Jeana Cocteaua, kde ztvárnil roli básníka. V tomto surrealistickém díle, které je moderní adaptací řeckého mýtu, Blin přispěl k vytvoření snové atmosféry filmu. V roce 1961 se objevil ve filmu Paris Blues režiséra Martina Ritta, kde hrál po boku hvězd jako Paul Newman a Sidney Poitier. Blin zde ztvárnil postavu "Cikána", kytaristu inspirovaného legendárním Djangem Reinhardtem. Významnou roli vytvořil také v televizním seriálu Les compagnons de Baal (1968), kde hrál postavu Dominiqua Marchesiniho. V roce 1975 se objevil v dramatu That Most Important Thing: Love (L'important c'est d'aimer) režiséra Andrzeje Żuławského, kde ztvárnil otce hlavního hrdiny. Film s Romy Schneider v hlavní roli je považován za jedno z nejvýznamnějších děl evropské kinematografie 70. let. Umělecký přínos Roger Blin byl známý svým inovativním přístupem k divadlu a schopností objevovat a prosazovat nové dramatiky. Kromě Becketta a Geneta uvedl na francouzskou scénu také díla Harolda Pintera a Athola Fugarda. Jeho režijní styl byl charakteristický důrazem na fyzické vyjádření postav a hluboké porozumění textu. Blin pomáhal hercům ztělesnit jejich postavy tím, že je žádal, aby určili fyzické neduhy, které by přispěly k povaze jejich charakteru. Přestože byl Roger Blin mimo Francii méně známý, jeho vliv na moderní divadlo a film je nepopiratelný. Zemřel 21. ledna 1984 ve věku 76 let, zanechávaje za sebou bohaté umělecké dědictví, které nadále inspiruje divadelníky a filmaře po celém světě.