Rudolf Lenz

Rudolf Lenz, narozen 25. května 1920 v Grazu v Rakousku, zemřel 12. července 1987 v Inzellu v Bavorsku, byl rakouský filmový a divadelní herec, který se proslavil především rolemi v německy mluvených filmech. Počátky kariéry Rudolf Lenz, syn inženýra a výrobce motocyklů, vystudoval strojní inženýrství a během druhé světové války (1941-1945) sloužil jako lodní inženýr u obchodního námořnictva. Po válce se k divadlu dostal díky své tetě, učitelce herectví Lore Weiserové. Herecké vzdělání získal u profesora Kirchnera ve Vídni. V roce 1950 debutoval v Městském divadle v Grazu a následně působil v Městském divadle v Klagenfurtu. Od roku 1952 do roku 1958 byl angažován jako mladý hrdina a milovník v Theater in der Josefstadt ve Vídni. Hvězda heimatfilmů Paralelně s divadelní prací začal Lenz získávat první menší filmové role. Průlom v jeho filmové kariéře přišel v roce 1954, kdy ztvárnil hlavní roli po boku Anity Gutwellové v rakouském heimatfilmu Echo der Berge (v Německu uváděném jako Der Förster vom Silberwald). Tento film patří spolu se snímky Schwarzwaldmädel a Grün ist die Heide ke klasickým dílům žánru heimatfilm 50. let a s odhadovanými 28 miliony diváků v kinech je možná dosud nejúspěšnějším německy mluveným filmem. Pro Lenze a Gutwellovou znamenal tento film zásadní průlom v kariéře a později spolu ještě několikrát vystupovali jako filmový pár. Po tomto úspěchu Lenz účinkoval v přibližně třiceti podobných filmech, včetně adaptací děl Ludwiga Ganghofera. V těchto snímcích pravidelně ztvárňoval ušlechtilé, zdrženlivé, s přírodou spojené mladé muže. Když však vlna heimatfilmů v německy mluvících zemích opadla, začala klesat i Lenzova hvězda. Jako rakouský přední herec byl na plátně obvykle obsazován do rolí mužných romantických hrdinů v heimatfilmech, počínaje snímkem Echo der Berge (1954). Významné filmové role Mezi jeho nejznámější filmy patří The Story of Vickie (1954, v originále Mädchenjahre einer Königin), kde hrál po boku Romy Schneiderové, dále Das Schweigen im Walde (1955) a Der Jäger von Fall (1956). V Das Schweigen im Walde ztvárnil šlechtice, který v utajení zachrání ženu před požárem a před zoufalým lesníkem v bavorských Alpách. Jednalo se o filmovou adaptaci stejnojmenného románu Ludwiga Ganghofera o lásce knížete k měšťanské malířce, natočenou v barevném a naleštěném kýčovitém stylu poválečného heimatfilmu. Spolupráce s Fassbinderem V 70. letech se Lenz vrátil na filmové plátno v několika filmech Rainera Wernera Fassbindera, kde ztvárnil vedlejší role. Objevil se například ve filmech Fontane Effi Briest a Die Vertreibung aus dem Paradies. Následovaly další vedlejší role ve Fassbinderově televizním filmu Martha (1974) s Margit Carstensen a v literární adaptaci Fontane Effi Briest (1974). Lenz se také objevil ve Fassbinderově dramatu Faustrecht der Freiheit / Fox and His Friends (1975) o nešťastných příhodách homosexuálního dělníka, který vyhraje v loterii, a ve filmu Lili Marleen (1981). Vedlejší roli měl také v západoněmecké komedii Die wilden Fünfziger / The Roaring Fifties (1983). Ve filmu Fox and His Friends ztvárnil roli advokáta Dr. Siebenkässe. Pozdější kariéra a závěr života Od roku 1980 provozoval společně se svou bývalou manželkou a jejím manželem přírodní léčebnou praxi v Mnichově. Lenz byl dvakrát rozvedený a měl jednu dceru. V roce 1987 zemřel na infarkt. Jeho hrob se nachází na hřbitově v Inzellu. V roce 1980 se ještě objevil jako baron Benno von Caldern ve filmu Herbstromanze, což byl opět spíše zanedbatelný heimatfilm, natočený režisérem erotických filmů Jürgenem Enzem, kterému se však nedostalo velkého úspěchu. Poslední malou filmovou roli měl jako Sir Derek ve filmu Die wilden Fünfziger (1980). Kromě zmíněných Fassbinderových filmů byl Lenz v televizi k vidění vedle několika divadelních záznamů také jako komisař Felsenthal v kriminálním filmu Der Fall Bohr (1966) a jako ministr spravedlnosti a Dollfussův nástupce Kurt Schuschnigg v Das Attentat - Der Tod des Engelbert Dollfuß (1967).