Jan Bubeníček

Jan Bubeníček, narozen 7. března 1976 v Praze, je český režisér, animátor a výtvarník, který patří mezi významné osobnosti současné české animované tvorby. Vzdělání a počátky kariéry Jan Bubeníček je pravnukem spisovatele Josefa Holečka (1853–1929). Svou profesní dráhu zahájil jako kolorista ve Studiu Bratři v triku Krátkého filmu Praha (1994–95), následně absolvoval animovanou a multimediální tvorbu na FAMU (1996–2003). Specializoval se na klasickou animaci pod vedením významného českého animátora Břetislava Pojara. Během studia vytvořil několik úspěšných krátkých filmů: jeho první kreslený film Na draka získal na Festivalu FAMU v roce 1998 první cenu v kategorii animace a zároveň i cenu diváků. Snímek Tři Fuové byl vybrán na přehlídku deseti mladých evropských talentů Kodaku na filmovém festivalu v Cannes v roce 2001. Studium zakončil snímkem Pirát, který byl oceněn nejen doma, ale i v zahraničí (cena za nejlepší režii na Dahlonega film festivalu v USA 2002). Pirát se může pyšnit hned několika cenami. V roce 2002 vyhrál například v kategorii nejlepší studentský film na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, na Mezinárodním filmovém festivalu ve Zlíně získal ve stejném roce Cenu Hermíny Týrlové a z FAMU festu si odvezl ocenění pro nejlepší film festivalu. Profesní dráha Po studiích pracoval Jan Bubeníček jako režisér ve studiu Eallin Animation (2000–2003) a následně v různých pozicích (digital matte painter, animátor 3D charakterů, vedoucí 3D oddělení, 3D supervizor) ve společnosti UPP (2003–2008). Režíroval také černobílý sci-fi videoklip k jednomu z prvních hitů skupiny Kryštof Cosmoshop. Poté na nějaký čas opustil samostatnou tvorbu a věnoval se 3D animaci v postprodukčním studiu UPP. Podílel se také na vzniku celovečerního animovaného filmu Alois Nebel jako supervizor pro vizuální efekty. Od roku 2009 se věnuje vlastním projektům a spolupracuje s dalšími studii (Tobogang, R.U.R.). Podílel se na postprodukci několika tuzemských i zahraničních titulů, byl autorem znělky Filmového festivalu Litoměřice popáté 2005 a několika reklamních spotů. Celovečerní tvorba V roce 2016 vstoupil do kin jeho celovečerní debut Smrtelné historky, autorský projekt, který vznikal šest let a je natočen různými trikovými technikami. Snímek se skládá ze tří epizod (Antonio Cacto, Maják a Velkej chlap), jež jsou propojeny animovanými blackouty Na draka, v nichž rytíř vždy úspěšně bojuje s trojhlavou saní, aby pak vzápětí narazil na obřího draka, proti němuž nemá šanci. Ačkoliv je každá část zpracována odlišnou technologií (od kombinace hraného a trikového filmu s 3D animací a motion capture po epizodu s vedenými loutkami-maňásky), spojuje je téma střetu malého a velkého a téma smrti, která potká vždy ty malé. Spolu s Denisou Grimmovou, svou manželkou, režíroval dětský loutkový film Myši patří do nebe (2021, Freshfilms, Film de Cygne, Animoon, Cinemart). Režisérská dvojice odvedla skvělou práci, protože natočila film, který má myšlenky a poselství a dokáže je prodat nenucenou formou. Film působí svěžím dojmem, má originální svět a zároveň je svůj. Snímek vypráví příběh dvou zvířátek, považovaných svými blízkými za podivíny až outsidery, myšky Šupito a lišáka Bělobřicha, kteří se po nehodě setkávají ve zvířátkovském nebi. Ačkoli byli za života zapřisáhlými nepřáteli, v nebi sledujeme jejich společnou cestu k překonání starých bolestí, k novému začátku a ke zrodu neochvějného přátelství. Za tento film získal Jan Bubeníček spolu s Denisou Grimmovou Českého lva za nejlepší animovaný film, který jim byl udělen 5. 3. 2022 v pražském Rudolfinu. Současné projekty a přístup k tvorbě V současnosti připravuje Jan Bubeníček seriál – zeleninový western Veggierado – ve spolupráci s producentem Vladimírem Lhotákem. Co se týká jeho vlastní tvorby, má vybrané dvě až tři knížky, podle nichž by chtěl natočit celovečerní film. Dopředu už ale ví, že pro něj chce znovu najít nějakou zajímavou animační technologii. Nebaví ho totiž předlohy suše interpretovat, ale spíše stylizovat. Jan Bubeníček je také kurátorem výstavy Světy české animace. Jak sám říká: „Na české, přesněji československé animaci je nejhezčí a nejkouzelnější právě to, že jednotnou estetiku nemá. Je ve svých výrazových prostředcích velice pestrá a různorodá. Vždycky kladla důraz na osobnost výtvarníka a režiséra. Tím se velmi liší například od animace americké, která je stylově daleko jednotnější."