Slávo Záhradnik

Slavomír Záhradník Slavomír Záhradník, známý také jako Slávo Záhradník, se narodil 10. července 1937 v Nižné Boce na Liptově. Byl významným slovenským hercem, který se proslavil především svým osobitým hlasovým projevem a charakteristickými rolemi. Dětství a vzdělání Ve čtyřech letech se přestěhoval do obce Hybe, kde vyrůstal u svých prarodičů. Ve čtrnácti letech začal studovat elektrotechnickou průmyslovku v Banské Bystrici. Po dvou letech však přestoupil do Bratislavy, kde se díky setkání s kamarádem z rodné obce, Ivanem Rajniakem, rozhodl zkusit přijímací zkoušky na Vysokou školu múzických umění (VŠMU). Přestože o divadle mnoho nevěděl, přijímací komise tehdy hledala robustní typy mužů, a tak byl přijat. V roce 1961 úspěšně dokončil studium herectví na VŠMU v Bratislavě. Divadelní kariéra Po absolvování studia začal Záhradník působit v bratislavském kabaretu Tatra revue (dnes Štúdio L+S). Později se stal členem činohry Nové scény a vystupoval také v Divadle poézie. Jeho nejvýraznějším hereckým prostředkem byl slovní projev opírající se o osobité drsné zabarvení hlasu, které si zachovalo i po letech strávených v Bratislavě nefalšovaný přízvuk typický pro Liptov. Od roku 1974 působil jako herec na volné noze. Filmová a televizní tvorba Těžištěm jeho tvorby se po odchodu na volnou nohu stal film, rozhlas, televize a dabing. Režiséři ho obsazovali především do rolí vojáků, policajtů a inženýrů. Byl často představitelem tvrdých a přímých chlapů. Mezi jeho nejvýznamnější filmové role patří zbojník Martin v kultovní komedii Pacho, hybský zbojník (1975) a otec Zrubec v muzikálu Fontána pre Zuzanu (1985). Tyto role mu seděly jako ulité, zejména postava zbojníka, neboť sám pocházel z tohoto koutu Slovenska. Záhradníkova filmografie zahrnuje mnoho dalších snímků, například Štyridsaťštyri (1957), Smrť sa volá Engelchen (1960), Vždy možno začať (1963), Smrť prichádza v daždi (1965), Majster kat (1966), Volanie démonov (1967), Traja svedkovia (1968), Prešporská kasáreň maľovaná (1975), Poéma o svedomí (1978), Prerusená hra (1980), Putování Jana Amose (1983), Kára plná bolesti (1985), Riaditeľ (1986), Mesto Anatol (1988) či Reverend (1989). Osobní život Během působení v Tatra revue se Slávo Záhradník seznámil s dlouholetou primabalerínou Slovenského národního divadla Gabrielou, která se později stala jeho manželkou. Přestože nemohli mít děti, jejich manželství bylo harmonické. Záhradník o své partnerce často hovořil jako o lásce svého života. Gabriela mu tolerovala jeho bohémský způsob života a pozdní noční návraty. Společně si postavili chalupu v Nižné Boce, kde trávili každé léto dva měsíce. V tomto období se Záhradník nevěnoval práci a užíval si čas se svou ženou, návštěvy přátel a společné procházky a túry po Liptově. Odkaz a úmrtí Slavomír Záhradník byl známý svou přímočarostí a smyslem pro spravedlnost. Jak řekla jeho manželka: "Nikdy neměl páteř zkřivenou, nedal se koupit ani zaprodal. Žil ve stylu, co na srdci, to na jazyku." Jeho herecký odkaz zůstává součástí zlatého fondu slovenského divadla, filmu, rozhlasu a televize. Tragicky zemřel 5. prosince 1991 ve věku 54 let. Cestou z rozhlasu ho za volantem postihl rozsáhlý infarkt, který vedl k autonehodě. Pochován je na hřbitově v bratislavském Slavičím údolí.