Robin Williams

Skoro každý úspěšný titul, jehož autorská práva jsou vydaná napospas obchodní mašinerii hollywoodských studií, se dříve či později dočká svého pokračování. Někdy se ale neústupný proces zadrhne a veřejně či zákulisně probírané koncepty rozvíjející světy a zápletky originálních filmů se na stříbrná plátna ne a ne dostat. Najít správný recept, z něhož by v porovnání s předchůdci nevznikla jen nevzhledná šlichta, bývá občas složité. Jindy nemají zájem tvůrci nebo herecké hvězdy a někdy je princip seqeuelu tak bláznivý, že si to ani Hollywood prostě nemůže dovolit. Nadcházející filmová pokračování nějaký čas měla vzniknout, ale pravděpodobně se jich nedočkáme. I když někdy může být čekačka natažená i na čtyři dekády a nové generace už vlastně ani neví, na co se navazuje.

Navzdory svému popkulturnímu věhlasu a vzniku před neuvěřitelnými 95 lety se postavička Pepka námořníka objevila na stříbrném plátně pouze jednou. To by se výhledově mělo změnit, jelikož scenárista Michael Caleo o tomto nezdolném silákovi a fanatickém milovníkovi špenátu momentálně píše nový příběh. Než se však o chystaném filmu dozvíme více, stojí za to si připomenout původní hranou verzi, která připravila těžké chvíle jedné komediální legendě.

Hrdina z kreslených sešitů a animovaných pořadů s předsunutou bradou, dýmkou, obřím předloktím a apetitem po špenátu existuje od roku 1929. Pepek námořník (Popeye the Sailor) je známý po celém světě, i když jediné hollywoodské zpracování s živými a slavnými herci roku 1980 propadlo. Čtyřiačtyřicet let po nezdařilém pokusu Roberta Altmana s Robinem Williamsem a Shelley Duvall se schyluje k dalšímu nákladnému hranému zpracování od scenáristy Michaela Caleoa (Sexy bestie, Rodina Sopránů).

Vždycky bylo tak trochu záhadou, proč nikdy nedošlo na pokračování hitu Jumanji (1995) s Robinem Williamsem v hlavní rolí. Snímek slavil úspěch po celém světě, měl konec vybízející ke dvojce, ale přesto se Williams nikdy ve své kariéře se zákeřnou deskovou hrou na plátně nesetkal.

Táta v sukni (Mrs. Doubtfire) patří mezi ikonické komedie 90. let. Od jeho premiéry uplynulo již 30 let a za tu dobu se přístup k tomuto filmu v něčem změnil, předně k jeho zpodobnění partnerských vztahů. A v něčem zůstal stejný – vyvádění Robina Williamse není o nic méně chytlavé, než bylo tenkrát.

Nedávno jsme psali o zděšení Tima Burtona, že umělá inteligence zpracovala disneyovské pohádky v jeho vizuálním stylu, a nyní tu máme další obavu nad tím, kam se technologie ubírají. Stojí za ním dcera populárního komika a herce Robina Williamse, který zemřel v roce 2014. To však filmařům nebrání ve snaze uměle zrekonstruovat jeho jedinečný hlasový projev.

Od chvíle, kdy ve Fargu z roku 1996 nacpal nebohého Stevea Buscemiho do drtičky, se Peter Stormare definitivně zapsal do mysli publika. Švédský herec, jenž dnes slaví sedmdesáté narozeniny, na stříbrném plátně vzbuzuje strach a respekt. V rozhovorech však hýří historkami ze zákulisí natáčení a dokazuje, že filmový průmysl a práci s kreativními lidmi zbožňuje. A je vděčný za to, kam to ve velké konkurenci dotáhl. Pokud mu napíšete obdivný dopis, rozhodně na něj prý odpoví.

Filmy Christophera Nolana jsou s námi již čtvrt století. Cesta tohoto metodického filmaře začala v roce 1998 zdánlivě nenápadným mysteriózním thrillerem Sledování a od té doby nám přináší jeden památnější zážitek za druhým. Který je ale nejlepší? A kdo takzvaně tahá za nejkratší konec?

Dnes už jde s velkou pravděpodobností o zaprášenou značku, k jejíž stagnaci přispěly osobní kauzy Johnnyho Deppa. Piráti z Karibiku však patnáct let představovali tržební jistotu a kapitán Jack Sparrow patřil mezi nejoblíbenější hrdiny stříbrného plátna. První díl s podtitulem Prokletí Černé perly měl premiéru před dvaceti lety a dokázal se vzepřít očekáváním, která ho pasovala na jistý propadák a následovníka nechvalně proslulého Ostrova hrdlořezů.

Christopher Nolan naposledy natočil film, na který nemohla do kina mládež, v roce 2002. Byl jím neprávem přehlížený thriller Insomnie, v němž Al Pacino stopoval zákeřného vraha Robina Williamse. Čím si Oppenheimer vysloužil rating R, tedy status mládeži nepřístupné? Jako zdůvodnění bylo uvedeno sex, nahota a vulgární jazyk, na což nejsme u jeho snímků zvyklí.

Tento zvláštní fenomén se ve filmech či v seriálech čas od času objeví a připomene nám, jak nemístně se s ženskými postavami leckdy nakládá. Záběr z ptačího pohledu, zobrazující žalem zlomeného hrdinu křičícího žalem nad tělem tragicky zesnulé lásky, je samozřejmě efektní, ale… Opravdu se nezmůžeme na nic lepšího?

Narodit se s genetickou zvláštností, která se projevuje zpomaleným tělesným růstem, specifickými obličejovými rysy a odlišnou mentální kapacitou i emočními projevy, nemusí vyústit v neplnohodnotný život. Patnáctiletý Noah Matthews Matofsky má Downův syndrom, přesto se v následujícím týdnu představí na Disney+ v očekávané hrané adaptaci Peter Pan a Wendy po boku Juda Lawa. Je to vůbec poprvé, co takto diferencovaný člověk ztvárňuje velkou roli ve filmovém blockbusteru.

Dnes už je známe jako úspěšné franšízy, které lákaly a třeba stále ještě lákají do kin davy. Některé z nejúspěšnějších sérií filmové historie však začaly nenápadně a málokdo by při vstupu prvního filmu do kin tipoval, že se právě rodí „další velká věc“. V následujícím speciálu si představíme několik sérií, které začínaly s málem a skončily na vrcholu.

Pro spoustu herců a hereček je představa, že by jimi natočený film mohl vést k pokračování, případně rovnou k letité franšíze, v podstatě splněným snem. Jde o jisté peníze, budou pravidelně vidět a kdo by nechtěl mít ve filmografii další hit?

Oscarové ceremoniály by měly být oslavou filmového umění a přehlídkou solidarity. Ti, již odcházejí s prázdnou, zatleskají vítězům a poté s nimi prohýří noc na nejhvězdnější párty roku. Občas je ale patrné, že volba Akademie je přítomným osobnostem proti srsti. Obzvláště tehdy, když v jejich kategorii shrábne zlatou sošku někdo jiný. Zavzpomínejme na několik případů, kdy prohra vyústila v pohrdavé grimasy, odchody ze sálu či sprosté výlevy.