Opravdová bolest se zpočátku tváří jako typická cestovní komedie, ve výsledku jde ale o melancholické drama o různých formách bolesti a mezilidských vztazích. Civilně pojaté postavy a perfektní herecké vedení dělají z filmu slušnou záležitost, která může přivést k zamyšlení.
Opravdová bolest může působit jako obyčejný příspěvek do „road movie“ žánru, je však mnohem důležitějším filmovým svědkem o věcech, které se možná nikdy nenapraví. Jde proti očekávání, otevřeně diskutuje o mezilidských vztazích a nepředkládá vše černé na bílém. A neskutečně baví.
Eisenbergova Opravdová bolest působí jako závěrečný akt příběhu, jehož nejpodstatnější události se odehrály ještě před úvodními titulky filmu. Pro někoho bude více komedií, pro jiného zas více existenciální polemikou. Složitá témata jsou totiž často přesunuta mezi řádky mnohdy všedních dialogů, a tak je jen na nás, na kterou z vrstev skutečnosti se zaměříme.
Citlivě rozepsaný námět o vyrovnávání se s tím, s čím se vyrovnat nejde, stojí na skvělém podání Kierana Culkina i Jesseho Eisenberga. Zatímco ten první si svou vděčnější roli vyloženě užívá a po Boji o moc si připisuje další charismatickou kreaci, herecky tlumenější Eisenberg o sobě dává vědět i jako velmi kompetentní (ačkoli ne vyloženě nezaměnitelný) filmař.
Nejsilnější stránkou filmu – a zároveň jeho nejhorší chybou – je odmítání jednoduchých řešení. Nedochází k žádnému velkému prozření, žádné filmové katarzi, která by trauma úhledně zabalila a vyřešila. Je to příběh o generační bolesti, která přetrvává v DNA rodin a předává se jako dědictví, o které nikdo nestál.
Čistě konverzační film bez jakékoliv zápletky, který se snaží vzbudit mírně povznášející atmosféru a nějaké divákovo souznění s hlavními postavami (a nic jiného). Takové filmy mohou být dobré, pokud jsou výborně napsané, odehrané a zrežírované, což bohužel není případ "Opravdové bolesti".
Opravdová bolest ukazuje Polsko jako krásnou a živelnou zemi plnou historie, která by se měla neustále připomínat a nikdy na ní nezapomenout, a to samé platí i našich rodných kořenech. Každý by měl vědět odkud pochází a ona místa si uchovat ve svém srdci pro další generace, a hlavně nikdy nezapomenout na minulost svých předků, ať už jejich cesty byly lehké nebo zmítané osudem.
Jesse Eisenberg napsal a natočil malý velký film, v němž se pravda nevyjevuje v srdceryvných proslovech a citových výlevech, ale v mnoha nenápadných, dlouho doznívajících okamžicích, v nichž se střetává tragédie s fraškou. Podobný odstup a nadhled jsou možná nezbytné, abychom viděli, že jakkoli daleko do minulosti se vydáme hledat lék na prožívanou bolest, odstranit ji nakonec budeme schopni jedině tady a teď.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
