Opravdová bolest reflektuje utrpení holocaustu i obyčejného života. Film ukazuje různé formy bolesti

Na americkém letišti se Dave setkává se svým bratrancem Benjim (Kieran Culkin), který je jeho přesným opakem. Je bezprostřední, charismatický a impulzivní a vydává se s ním na cestu do Polska, aby se zúčastnili zájezdu s tematikou židovského dědictví a zároveň tak uctili památku své zesnulé babičky. Jak už to tak u cestovatelských filmů bývá, cesta hrdinů po památkách v současném Polsku vytvoří paralelu k jejich objevování sebe sama. Nebo, abychom byli přesnější, k tomu, jak divák poznává obě postavy. Opravdová bolest je totiž spíše psychologickou melancholickou komedií o různých podobách skrytého utrpení.

Vyprávění je většinu času rámováno zážitky kolem zájezdu, kdy se kolektiv účastníků stmeluje v Benjiho nepředvídatelné režii. Přitom se před divákem odhalují dvě roviny utrpení, u nichž vyprávění polemizuje, nakolik je a jak moc by mělo zůstat skryto. Je tu bolest globální, historická, která se týká hrůz holocaustu, světově známých, mnohokrát odsouzených a přisuzovaných celé národní identitě. V tandemu s ní snímek představuje bolest osobní, jež si všechny postavy nesou v sobě a během filmu si ohledně ní kladou otázku. Ta nezní jak pracovat s bolestí, ale zda ji ukazovat navenek a nakolik se rovná bolesti národní identity. Hlavní linka dvou přátel, kteří se postupně odhalují skrze vzájemné interakce, vede přes různé památníky připomínající utrpení Židů za druhé světové války. Právě židovská identita nejen ústředního dua, ale všech účastníků zájezdu pomáhá udržovat paralelu mezi oběma typy bolesti.

Protože většina protagonistů má židovské kořeny – s výjimkou jednoho přeživšího masakru ve Rwandě – není pro ně těžké se na historickou bolest napojit a nechat ji zastínit svou osobní bolest, z níž vidíme pouze střípky, odhaluje se nám většinou prostřednictvím útržkovitých rozhovorů a náznaků a která občas probleskne právě díky tomu, jak postavy reagují na bolest historickou. Každá připomínka holocaustu může být pro danou postavu spouštěčem vzpomínky na vlastní trauma, o němž ale nemluví. Snímek má poklidné, lehce pomalé tempo a herci jsou vedení tak, aby vytvořili dojem všeobecného klidu a relativní pohody, takže náhlé emocionální výbuchy jedné z postav mají o to větší sílu. Pojetí hrdinů i herecké výkony jsou příjemně civilní, situace, jež se zde dějí, jsou sice vtipné a občas absurdní, nejsou ale nijak přehnané.

Film používá tuto metodu jako nástroj, jak pracovat se svými charaktery a vytváří tím zajímavé psychologické drama. Jeho začátek nastavuje dojem, že půjde o parťáckou komedii, jejíž náplní budou hlavně vtipné situace, způsobené spontánním Benjim ke zděšení upjatého Davida. A takový film ve výsledku je, Benji prakticky řídí a následně řeší všechny zvraty ve vyprávění, nicméně jeho divoká spontánnost má mnohem znepokojivější kořeny. Snímek je plný komediálních momentů, které vyplývají z Benjiho šaškáren a jeho tendence říkat vše tak, jak se mu to zrovna urodí v hlavě, ty ale postupem času získávají trochu temnější podtón. Kieran Culkin podává v roli Benjiho pozoruhodný výkon. Využívá svoje přirozené charisma k vytvoření figury, jež si umí získat lidi kolem sebe svou bezprostředností a veselou extrovertní povahou a jen o scénu později vzbudit opačné emoce. Přitom dokáže v jednom momentu vzbuzovat lítost i působit nepříjemně. 

Eisenberg je mu ve své typické roli dokonalým protikladem. Zpočátku se zdá, že hraje svého obvyklého neurotika, tentokrát ale jeho typická role slouží vyprávění i celkovému vyznění snímku. Dokáže najít rovnováhu mezi polohami neurotika jako komické postavičky i jako tragické figury. Jako postava, skrze níž film sledujeme, přenáší na diváka neustálý pocit nejistoty z Benjiho chování i způsobu, jakým na něj okolí reaguje. Zároveň svým hrdinou vytváří další rovinu toho, jak film pojímá práci s vnitřní bolestí. Spíše než typickou vztahovou komedii představuje Opravdová bolest citlivé osobní drama, v němž jsou emoce výrazné a působivé, i když je protagonisté drží na uzdě.

Podívejte se na žebříček nejlepších filmů loňského roku. A nezapomeňte u nás Opravdovou bolest také ohodnotit.