Království Planeta opic nezůstává své sérii nic dlužné a předkládá divákovi další vtahující výlet do post-apokalyptického světa, kde jsou primáti již dávno dominantním druhem. Tvůrci si berou to nejlepší od svých předchůdců a zároveň se nebojí jít neprobádanými cestičkami a budovat otazníky i motivy vstříc dalším filmům. Kvůli tomu sice působí pouto ústřední dvojice nedotaženě a finále uspěchaně, pořád se ovšem jedná o svébytný a chytře vedený blockbuster, jichž není v kinech zrovna mnoho.
Wes Ball ovládá řemeslo, i díky němu tak Království Planeta opic zvládá nemožné a to důstojně navázat na předchozí trilogii s vysoce nastavenou laťkou
Snímek Království Planeta opic je vizuálně impozantní a v kině vynikne hravý obrazový jazyk kameramana Gyula Padose. Ten byl pro režiséra a scenáristu snímku Wese Balla sázkou na jistotu. Dělali spolu totiž na trilogii Labyrint. Přiznejme ale, že příběh obrazové kvality přece jen nedosahuje a místy je více než předvídatelný. Do kina tak nejspíš vyrazí jen fanoušci celé série. Pro úplné (planeto-opičí) panice a panny nejspíše Království Planeta opic nic zajímavého nenabídne.
Režisér Wes Ball to dokázal. Nadělil nám snímek, který se může hrdě postavit vedle senzační trilogie o Caesarovi, přičemž těch několik nedostatků mu divák rád odpustí. Jedná se o solidní start nové éry, kterému nechybí napětí, atmosféra a sympatické postavy.
Žádné Planetě opic už se nepovede epický zvrat, který nám vyrazí dech. Tak nám alespoň servíruje fantastickou akci i efekty a snaží se v nás vzbudit emoce i zájem o nové hrdiny. Oproti pozvolnému začátku je druhá polovina splašená, jakoby ji honila vzteklá gorila, a také se v ní začnou vršit chyby a nelogičnosti. Pokud ovšem bylo cílem snímku vzbudit náš zájem o start nové série, pak se to povedlo. A třeba pak dostane příležitost vysvětlit to, co se tady (ani navzdory dlouhé stopáži) nestihlo.
Pokud bylo cílem jen představit svět v době po třech staletích po Cézarovi a rozestavět figurky po šachovnici, tak se to povedlo. Škoda, že ambice nebyla větší.
V řadě ohledů se tak režisérovi Wesi Ballovi podařilo navázat na kvality, které nové sérii o Planetě opic vtiskli jeho předchůdci. Jestliže se trilogie o Cézarovi ve svém třetím dílu již pomalu vyčerpávala a upadala do repetice, tak Království Planeta opic se úspěšně pokouší o inovaci, ačkoli se to místy neobejde bez výrazného škobrtání. Pokud by ale Království Planeta opic mělo sloužit jako počátek další trilogie (což je ostatně v plánu), tak vlastně proč ne.
Čtvrtý díl opičákům stále dělá čest. Díky podmanivému vizuálu a povedenému scénáři, který staví na archetypální struktuře, jde o skvělou blockbusterovou zábavu. Některé postavy a potenciálně zajímavá témata sice na úkor bohaté expozice dostaly málo prostoru a tempo s koncem filmu peláší až příliš rychle i na úkor logiky, pořád jde ale o kvalitní příspěvek do povedené filmové ságy, u níž nelze než doufat v pokračování. Silná 7.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
