Recenze filmu Dokonalé dny

81%

完璧な日々

2023

2h 4mFilmJaponsko

Komentáře a recenze 23

Dle počtu bodů
marie-kolarova
marie-kolarova
2 890 bodů
7
Až příliš na jistotu. Kódži Jakušo zachraňuje a vyvažuje před pádem do kýče. V každé práci lze najít smysl, a dokonce v ní nalézt zálibu. Ani čištění záchodů neumenšuje nic z lidské důstojnosti. Mlčenlivé opakování každodenní rutiny pojaté v maximálně pozitivní podobě. Ovšem sledovat totéž cca první hodinu je odvážná hra s diváckou trpělivostí, jak ostatně polohlasně konstatovala jedna divačka. Výsledný dojem záleží na divákově očekávání. Zda touží po hlubším ponoru do lidského osudu, anebo naopak si vystačí s pozitivní zprávou o strastech a radostech obyčejného života.
Hanzo Bureshi
Hanzo Bureshi
2 863 bodů
8
Aneb jak udělat z obyčejného neobyčejné. Film, který nám představuje denně pravidelný režim hlavní postavy. Vstávání, čištění záchodů, koupání, focení, papání, čtení a spaní. Tohle všechno nezní vůbec nijak zajímavě, ale jak je možné, že ty dvě hodiny uběhly tak rychle? Je to dobře natočené a Wim Wenders ví jak na to, a odvedl celkem dobrou práci. Hlavní postava, která toho moc nenamluví, prožívá skoro každý den totožně. Ale objevují se jisté malé změny, které nám umožňují trochu tu hlavní postavu poznat, a i když o ní dost nevíme, tak mě ty jeho obyčejné dny prostě zajímaly. Tohle se mi těžko vysvětluje, ale tyto projekty nejsou vůbec špatné. Mé hodnocení: 8/10
BruceWillis
BruceWillis
2 020 bodů
6
Reklama na toalety v Tokiu.
davus.p
1 323 bodů
4
Film, co má svoji poetiku, ale nic kromě té poetiky nabídnout nemůže. Několikrát jsem během sledování filmu měl pocit, že se mám čeho chytit, ale vždycky to vyhnilo do nikam: k čemu tam byla třeba celá ta podzápletka s mladým a nezvedným kolegou a jeho holčinou? Nebo s nesmělou spolusvačící paní v parku? Nebo ta stínohra na konci? Proč se Hirajamovi příbuzní objeví až úplně na konci filmu, takže se jejich vztah omezí na pouhé konstatování a nemá šanci se někam vyvinout, aby z toho mohl být vůbec nějaký příběh? Dokonalé dny jsou sice moc hezky natočené a kompetentně zahrané, ale mimořádně špatně napsané. A na slabém scénáři se těžko staví dobrý film. A tak nějak nechápu, co na tom všichni vidí... popularitu filmu přisuzuji západní fascinaci japonskou kulturou, jinak to totiž nedává smysl. Kdyby Wenders natočil stejný film v Berlíně místo Tokia, říkali bychom si, že režisérovi prostě už došla inspirace.
Bedlak_
Bedlak_
732 bodů
10
Neskutečné dílo. Na úvod ke svým 10/10 musím podotknout, že film samozřejmě působí na každého diváka jinak, podle toho v jakém rozpoložení v životě je. V den promítání jsem měl svůj "Dokonalý den" a proto pouze završil můj večer a cítil jsem se naproto naplněn. Nejedná se o převratný příběh, pouze o nahlédnutí do života našeho hlavního hrdiny. Hirayama je obyčejný muž, který nijak nevyčnívá. Kdyby vedle vás prošel, spíše si ho nevšimnete a při jeho práci si možná pomyslíte, že takto skončit nechcete. Opak je ale možná pravdou. První hodinu filmu nevíme o Hirayamovi nic, pouze to, jaký je perfekcionista a laskavý člověk. Zvykl si na svojí práci a zvládá jí precizně. Co ho ale nejvíce naplňuje? Klid a příroda, které je díky této pozici blíže než by si mohl kdokoliv představit. Zjišťujeme, že miluje přírodu a hudbu, užívá si každé chvilky, kdy může jen a pouze BÝT v momentu. Tyto pocity můžeme krásně z plátna vycítit a dokonale s Hirayamou sdílíme jeho emoce. Film rychle utíká, dozvídáme se více z jeho života, ale přeci tak málo, aby si divák mohl své domyslet. Svým amatérským okem nemám co bych vytkl. Kamera, střih i zvuk mi přišly Dokonalé. Většinu filmu pouze poslucháme okolní hluk, ale hlavně přírodu. Divák je v průběhu nucen přemýšlet nad svým životem a hodnotami, které si nastavil. Pro milovníky filmu, hudby, literatury a japonské kultury je film jasná volba. Nedivil bych se ale, kdyby film někdo nepochopil a přišel mu zbytečný.
  • Herecké výkony
  • Obsazení
  • Kamera
  • Hudba
  • Vyprávění
  • Víme tolik, ale přeci tak málo
Tom.kom
666 bodů
8
Perfect days je krásný film pojednávající o nahlédnutí do života jednoho skromného muže radujíc se z maličkostí všedního dne. Jeho práce je umývání záchodů, nemá moc peněz a žije v prostém bytě, ale přesto v životě dokáže nacházet radost a potěšení, jenž ho činí šťastným. Snímek slovy řekne jen opravdu málo, ale přesto toho vypovídá hrozně moc. Je plný úžasných detailů a při sledování vám září úsměv na rtech. A po odchodu z kina vám film doslova změní pohled na svět. 8/10
ZaS
ZaS
653 bodů
9
Ryzí artovka na pohlazení duše. Jakkoliv je mi japonská (a obecně asijská) mentalita cizí, tento film se mi líbil. Předpokládám, že to bude Wendersovým podílem.
Každopádně zařazuji mezi těch pár vyjímečně dobrých filmů s japonskou tematikou a doporučuji.
BUtLA
386 bodů
6
Showreel tokijských veřejných toalet, kterým provází lehce autistický hrabalovský hajzlář s duší Hrušínského postavy z Vesničko má středisková. Poetičtější provedení milých klišé, které znáte z jiných filmů, skvělý Kôji Yakusho. Kdyby to nebylo o 20 minut delší než muselo a kdyby nešlo mikrozápletky předvídat na hony dopředu, byl by to ideální hořkosladký film, na který má někdy chuť každý.
Glowski
352 bodů
6
[Text s drobnými spoilery – určen převážně očím s Dokonalými dny seznámeným.]

Překvapuje mne, kolik recenzentů a komentátorů považuje Dokonalé dny za jednostranně krásný, příjemný film o člověku, který se naučil žít v naprosté harmonii. Cožpak se všichni zastavili u názvu a přehlédli závěrečnou scénu, v níž se Hirajama několik minut duševně potácí mezi extází a zoufalstvím? Co se v něm ve skutečnosti děje? Pokud budeme vycházet čistě z filmu a ignorovat, co Wenders říká bokem, domnívám se, že obhajitelné jsou dvě různé, protichůdné pozice.

Hirajama uvnitř pláče. V Dokonalých dnech sledujeme relativně krátký časový úsek, během nějž nezjistíme nic konkrétního o Hirajamově předchozím životě, ani proč jej opustil. Možná mu tragicky zemřela životní družka, možná podnikal, zadlužil se a zbankrotoval. Nelze s jistotou říct, zda veřejné záchodky začal uklízet s potěšením, nebo se chtěl před svou minulostí jen schovat. Všechny ty rituály a zenová cvičení mohou být obranným mechanismem, který mu pomáhá nezbláznit se ze stereotypní a intelektuálně nepříliš podnětné (jemně řečeno) práce.

Hirajama je skutečně šťastný. Píseň „Feelin' Good“ od Niny Simone není pod finální scénou užita ironicky, neboť Hirajama skutečně našel cestu, jak každé ráno vstávat šťasten. Zapouzdření v analogovém vesmíru audiokazet a fyzických fotografií mu vyhovuje. Nevadí mu ani, že si o knížkách Faulknera a Highsmithové nemá s kým popovídat, protože "teď je teď". Z téhož důvodu ho nejspíš vůbec netrápí, že ztratil veškerý kontakt s vnějším světem.

Na každý pád Wenders z vyprávění vypouští konflikt, který by filmu dával smysl. Proč? Možná, že by se pak odpařily „zenové kvality“ a naplno se odhalila jeho banalita. Ne, že by mi prezentované hodnoty nebyly blízké. Jenže Wenders si vytváří modelové prostředí, z nějž selektivně odstraňuje všechny rušivé prvky (například pohled na obsah toalet) a nepřináší nic použitelného pro pohyb v dnešním světě. Zenový stav jeho Dokonalé dny nezprostředkovávají, jen vnějškově popisují. Lepších výsledků v podobné disciplíně dosahuje například belgický filmař Bas Devos (zejm. jeho film Tu).
Leefko
Leefko
334 bodů
10
Aneb jak natočit obyčejný film silně a neobyčejně...Wenders opatrně a meditativně vypráví o obyčejném chlápkovi, který čistí záchody kdesi v Tokiu, žije sám, a moc toho nenamluví. A my...no, my ho při tom obyčejném životě sledujeme. Je to strašně sympaticky obyčejné, je příjemné sledovat toho uzavřeného, ale jinak velmi šťastného člověka(Koji Yakusho ho výtečně ztvárňuje), co poslouchá staré pecky z kazet, a žije v tom minimálním světě. Velmi sympatické a krásné překvapení.

VOD žebříčky