mojmir.sedlacek
6 049 bodů •
7
Vizuálně podmanivý snímek je třeba chápat jako groteskní satiru, obžalobu civilizačních chorob vedoucích k úzkosti a zoufalé touze po kontrole stravování, pocitů i života. Hausner některé momenty schválně žene do extrému, jiné jsou zase až zbytečně doslovné, nicméně dílo jako celek nelze smést ze stolu. Svou naléhavostí donutí publikum k ne zcela příjemnému, ale o to důležitějšímu zamyšlení.