Papežův vymítač zachází s motivy jako Vymítač ďábla a buduje vtahující charakterovou partii, ale ve výsledku připomene komiksového Constantina. Sympatický Russell Crowe pozvedá příběh, který se od komorního přesouvá až k blockbusterovému, přičemž jeho přijetí hodně záleží na tom, jak brzy se s béčkovým vývojem smíříte a jak mu propadnete.
Život mnicha, který byl hlavním vatikánským exorcistou, si skoro říká o filmovou podobu. Snímek Papežův vymítač je inspirován vzpomínkami Gabriela Amortha. Tem má na svém kontě údajně více než stovku exorcismů. Patří k nejbližším spolupracovníkům papeže, takže když se do Vatikánu donesou zvěsti o velmi zvláštních událostech v jednom starém španělském opatství, musí vyrazit na cestu. A bude to skutečný souboj.
Pro všechny nadšence do hororových filmů je Papežův vymítač takřka povinností. I když díru do světa neudělá, rozhodně vás bude bavit. Skvělé herecké výkony, hudba i tempo z něj dělají jeden z těch lepších hororů.
Většina filmu je "ucházející". Není to špatně natočené, viděli jsme to už stokrát, neurazí to, ale ani nepřekvapí v jakémkoliv smyslu. Největší devizou je Russell Crowe, který je aspoň trochu nepředvídatelný a zábavný, na rozdíl od všeho ostatního v tomto filmu.
Gabriele Amorth byl skutečným exorcistou, který dle svých slov za svůj život vykonal na deset tisíc vymítání, napsal o své bohaté kariéře exorcisty několik knih a je takovou postavou, na které by se nějaký filmový námět dal vlastně vystavět snadno. Filmů o vymítání ostatně díky faktu, že jsou aktuálně v kurzu, není nikdy dost, již na podzim ostatně dojde k návratu Vymítače ďábla. Právě původní Vymítač ďábla z roku 1973 i po 50 letech platí za zásadní hororový milník, který především zvládá i po letech v divácích vyvolávat mražení. A právě v kontextu aktuální doby přichází ideální čas na zamyšlení. Není už možná koncept vymítání tak krapet vyčerpán? A nebo snad právě čerpání ze skutečných zkušeností Gabriela Amortha může fungovat?
Papežův vymítač nabízí atraktivní námět světa exorcistů. Jenže se jedná spíše o náznaky, film posléze sklouzává do typického hororového „vypínáku“ s přepáleným koncem. Zcela tak zahazuje svůj nemalý potenciál. Jakž takž jej dokáže zlepšit Russell Crowe, ale nečekejte od něj boží zázraky. Snímek není ničím, co musíte za každou cenu vidět. Když už se ale rozhodnete pobavit u hororového béčka podle současných šablon, bude Papežův vymítač jednou z těch lepších variant.
Papežův vymítač je taková pěkná pohádka, která opět neuvádí žádného buddhistického, šintoistického nebo muslimského exorcistu, nýbrž dva křesťanské, takže pro uvedení na Velikonoce ideální. Detektivní linka funguje celkem dobře, na rozdíl od finálního zúčtování, které opravdu ničím nevystraší.
Do kin vstupuje další z hororových snímků, jemuž tvůrci dávají nálepku založení na reálných událostech. S démonickou posedlostí tentokrát musí bojovat Russell Crowe, jehož charisma je mnohokrát větší než kvality tohoto filmu.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
