martin-mickey-stusak
28 455 bodů •
4.5
Netflix a další snímek o vývoji robotického elitního žoldáka potřebného v občanské válce na téměř neobyvatelné Zemi, tentokrát zasazené do 22. století. Tedy další netflixovský snímek míchající do jednoho náměty z nejrůznějších starších snímků, ze kterých přece jen s úctou na devadesátá léta vzpomínáme především na počin „Univerzální voják“ (1992). Jihokorejští tvůrci však do prostředí klimatické problematiky převzali nápad ze snímku z osmdesátých let „RoboCop“ (1987) a pojali to v pokročilejší High-tech technologii. A určitě už nepřekvapí, že v rámci genderové rovnoprávnosti se roboticky jedná o ženu. Akční začátek výborně navnadí, ale na to, že za scénářem a za režií stojí tvůrce snímku „Vlak do Pusanu“ (2016), se následovně vede spíše ke zklamání. Než o akci se jedná o etickou problematiku ohledně umělé inteligence a hlavně používání lidského vědomí, které si vlastně neuvědomuje, že je mrtvé, v robotických strojích. V pozadí všeho lze kupodivu rozpoznat stále nepřekonanou atmosféru snímku „Blade Runner“ (1982). Máme tady také určitý časový paradox, se kterým je vypořádáno tak, jak ve snímku „Interstellar“ (2014). Dalo by se tedy převážně očekávat především filozofování, ale místo toho nám je naservírována, v melodramatickém kabátě, polemika o identitě, zradě, ztrátě a smutku v neochvějné atmosféře. Samotný konec se to všechno snaží sice napravit, ale marná snaha. Vizuálně je to však paráda. Některé záběry mimo jiné také připomenou snímek „Já, robot“ (2004). Akční scény bojujících androidů proti sobě jsou dobré, a tak některé nedostatky v CGI lze přehlédnout. Na snímek lze nahlížet ze dvou úhlů pohledu. Může být vcelku i solidní, ale zase jsou určité věci nedotažené a mnohdy spíše jen načrtnuty. A tak se dá říct, že celý tento koncept si svého diváka musí nejdříve složitě najít. Určitá šance ale je.
