martin-mickey-stusak
28 465 bodů •
8
Nikde se to neuvádí, což je podivné, ale tento snímek v celé své dějové struktuře vypadá jako remake sovětského válečného, a tehdy velmi oslavovaného, filmového počinu ´Příběh opravdového člověka´ (1948). Nelze samozřejmě také nezmínit snímek norský vzniklý později ´Devět životů´ (1957), od kterého remake vznikl ´Ten dvanáctý´ (2017). Těžko říct, co za tím vězí. Stejný námět, stejná dějová linka, jen jiná jména pilotů. Připomínání děje je tak nošením dříví do lesa. Zůstaneme-li pouze u ruské filmové tvorby, i tento snímek je připomínkou a hlavně poctou statečným sovětským pilotům za druhé světové války, kteří se vlivem svého silného vlastenectví neohlížejí na své životní zábrany, jako v tomto případě amputované nohy, a dál vyráží do boje s nepřítelem. Jejich seznam je nám před závěrečnými titulky prezentován. Na celém snímku je vidět ohromný důraz na letecké bitvy. Klobouk dolů, neb něco takového dlouho nebylo vidět. Dnes si tvůrci samozřejmě vypomohli CGI, ale to na věci nic nemění. Letecké scény s pevnými záběry z různých úhlů a pozic jsou prostě úžasné. Avšak jak už to většinou bývá, z dnešního pohledu na tehdejší dobu jsou diskutabilní některé válečné scény. Zabít dvě mouchy jednou ranou pomocí kouřové clony vypuštěné z letadla je vskutku téma pro historiky. Letecký hrdina má za úkol vyhodit do povětří most, ale je pronásledovaný nepřátelským letounem. Jak to vyřešil je vskutku šalamounské, což ve filmu funguje dobře, ale na svou dobu? K pousmání je také scéna, kdy velící důstojník považuje pilota, nevědíc že má protézy, za opilého po přistání z návratu z válečné vřavy. Po té, co se dozví o něm pravdu, vzdá mu vojenskou poctu. Ano, je to blbé, ale kdo dnes víme, jak se tehdy sovětští vojenští soudruzi důstojníci k vojákům chovali, že? Že je do příběhu naroubované také melodrama již nepřekvapí. To se stalo standardem a stále drženým. Ale zase je fakt, že se v tom tentokrát moc netlačí na pilu a tak třeba dojemně emoční scéna ke konci všeho dějství, vlivem toho, moc nefunguje. Scéna s kovářem ukrývajícího zraněného pilota pod podlahou, ke kterému přijde německý důstojník s vojáky a pátrá po něm, připomene film Quentina Tarantina ´Hanebný pancharti´ (2009). Ruští tvůrci to však samozřejmě pojali po svém. Snímek je po filmové stránce dobře odvedený. jen je vlivem známého příběhu předvídatelný až hamba. To kazí danou dramatizaci a dobrodružství, což je škoda. Pomineme-li určité dějové nesrovnalosti, jedná se o další ruský válečný snímek do své ohromné válečné filmografie, který je ryze po filmové stránce přívětivý,