Rozhodně by neměla zapadnout, třebaže v kinech to Okupace nebude mít lehké. V přesilovce spotřebitelsky vděčných romantických komedií totiž potřebuje stále vzácnější typ publika, jaký hrdina jednoho amerického filmu trefně pojmenoval „cílová skupina lidí s mozkem“.
Jednoduchá výchozí situace má záměrně značně metaforický charakter (jde o zjevnou paralelu reakce československé společnosti na vpád vojsk Varšavské smlouvy) a tvůrcům (kromě Nohejla se na scénáři podíleli Vojtěch Mašek a Marek Šindelka) se z ní povedlo vytěžit jak zábavnou (vtipnou i napínavou), tak i dostatečně podnětnou podívanou. Docenit by ji mohli jak dnešní mladí diváci, již nemají stoprocentní znalosti historického kontextu, tak i pamětníci, kteří nechvalně proslulé zlomové okamžiky našich moderních dějin zažili na vlastní kůži.
Nohejl se pokusil o poctivou uměleckou výpověď o lidských povahách a jejich chování pod tlakem a ukázal, že s dobrými dialogy a herci se dá udělat výborný film bez obřího rozpočtu. Všechno se totiž odehrává v potemnělém socialistickém „kulturáku“ (mramor, sklo, těžké dekorace), jenž nepostrádá atmosféru, navíc podpořenou povedenou hudbou Kill the Dandies.
Hledání morálky mezi vodkou, cigaretami a tlumeně osvětleným kulturákem je vydařený debut, který možná až příliš sveřepě odškrtává povinné položky ze seznamu „hledání české nátury“, představuje však zdařilou podívanou na úrovni současné festivalové Evropy. Což je velmi dobrý výsledek.
Film je vysoce stylizovaný, vizuálně působivý, atmosféra tísnivá, hudba podporuje napětí a kamera pocit klaustrofobie, který se postupně stupňuje až do vyvrcholení. Celkově je Okupace považována za významný příspěvek do české kinematografie, který nabízí originální pohled na známé historické období. Každopádně na filmový debut asi slušná práce! Zda se snímek líbí, či nelíbí, nechť si posoudí každý sám za sebe.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
