Nadějná mladá žena je tak v součtu hezky promyšlenou hříčkou, která sice nekončí v tom stylu, v jakém sama sebe od počátku profiluje, ale osobní i 'pracovní' linie dokáže plnohodnotně a smysluplně splést dohromady a jednání nejprve pochybné protagonistky vypointuje způsobem, který ocení nejen ženské publikum. Rozhodně neokoukaný a originální koncept, který by sice mohl být ještě neotřelejší a hlavně tíživější, ale za jehož existenci můžeme být tentokráte rádi.
Komentáře a recenze 30
Neokoukaný a originální scénář, silné téma, bezchybně hrající hlavní herečku, perfektní soundtrack a překvapivý závěr, nad kterým budete ještě nějakou dobu přemýšlet. Snímek divákem jen tak neprošumí, nenechá ho bez emocí, naopak jej donutí zamyslet se nad celou touto problematikou a je jedno, jestli jde o muže, nebo ženu.
Režisérka Emerald Fennell sice svůj skvělý snímek halí do pastelových barev a melodií od Britney Spears či Paris Hilton, avšak nezdráhá se divákům podkopnout nohy a ukázat, jaká hrůza hnije pod sladkým povrchem. Její osvěžující vizi kraluje Carey Mulligan ve fenomenální formě.
Vlastně jsem po čas sledování řešil jen dva na první pohled viditelné problémy. Tím prvním je scénář, který se možná až zbytečně moc opírá o to špatné, které je ale tak špatné, až je to sotva uvěřitelné. A ta druhá potíž spočívá v tom, že když už dojde na řešení vážných témat jako výše zmíněné znásilnění či smiřování se s vinou, jako by se režisérce v tu chvíli nechtělo jít až na dřeň.
Způsob, jakým Emerald Fennell svou hrdinku na začátku představí a kam ji na konce dovede, ukazuje, že tu máme před sebou režisérku, jejíž další počiny se vyplatí sledovat. Umí pracovat s herci, žánrovými koncepty i společenskými tématy a dát jim podobu, o níž při udělování výročních cen myslím ještě uslyšíme.
Hra s žánrem a jeho stereotypy, dobře napsané dialogy a spojení skutečné bolesti a hněvu se stylizovanou, zábavnou formou nicméně přinášejí naději, že další mainstreamové filmy se naučí mluvit o současných problémech ještě lépe.
Na samotném scénáři oceňuji právě ten fakt, že se podařilo přijít se zajímavým námětem, který měl skutečně zaděláno na podařenou záležitost. Samotné postavy ale nejsou kdovíjak zajímavé (jediná částečně zajímavá je postava právníka v podání Alfreda Moliny) a především se závěrečná třetina vydá tak trochu jiným směrem, než by divák čekal.