Dům duchů

Román Dům duchů chilské spisovatelky Isabel Allendeové vyšel v roce 1985. Autorka (dcera bývalého chilského prezidenta Salvadora Allendeho Gossense) v něm zachycuje pohnuté osudy tří generací rodiny Truebů, v nichž se zrcadlí společenské a politické změny v zemi v letech 1926-1973. Dánský režisér Bille August se ujal komplikovaného úkolu převést román do filmové podoby. Výpravný "mezinárodní film", natočený v angličtině, s anglickými a americkými hvězdami, je pokusem vytvořit v popředí historické fresky osobitou reflexi individuálních příběhů několika postav, svázaných rodinnými pouty, utrpením, soucitem, vášní a nenávistí. Přestože Augustův snímek popisuje dobové události (na nichž se postavy podílejí), je kupodivu spíš rafinovaně natočeným melodramatem s prvky magického realismu, než klasickým historickým filmem. Bohatý dobytkář Esteban Trueba se ožení s křehkou aristokratickou Clarou, s níž šťastně žije ve svém velkém venkovském domě. Citlivá žena, obdařená zvláštními jasnozřivými schopnostmi, však těžce snáší po léta narůstající rozpory s manželem, a po vyhroceném konfliktu Estebana opustí. Zatímco muž udělá kariéru jako pravicový politik, jejich dcera Blanca proti otcově vůli spojí svůj život s levicovým aktivistou Pedrem. Fašistický puč v roce 1973 rodinu rozbije (Esteban je zbaven své senátorské funkce, Blanca je vězněna, Pedro musí emigrovat), nad jejími členy však nepřestává bdít laskavý duch andělské Clary, dodávající trpícím a bloudícím odvahu vydržet a přežít. Augustův film není historickou politickou freskou ve stylu Bertolucciho DVACÁTÉHO STOLETÍ (jehož půdorys navenek připomíná). Klade důraz na osudové vztahy postav, jejichž role jsou důsledně rozděleny (andělská Clara, démonický Estebanův levoboček), na magii míst, v nichž se tyto vztahy realizují (dům, ulice, rodinný stůl), i na jednotlivé, pro smysl vyprávění důležité předměty (Clařina tajemná krabice, andělská křídla, hvězdy). Zvláštní roli mají i principy mužského vnímání světa ("politici" Esteban a Pedro), jež nejsou v souladu s ženským způsobem laskavého přetváření skutečnosti (Clara, Blanca). Režisérův moderní a inteligentní přístup k "pokleslému" žánru melodramatu dal vzniknout pozoruhodnému filmu.