Tento film je osobní cestou skrze čas a prostor, která odhaluje skryté příběhy a znovuobjevuje předměty a obrazy, jež byly kdysi nedílnou součástí života umělců a skrze něž vznikala jejich díla. Jedná se o vizuální zkoumání fyzických artefaktů, osobních prostor a živých vzpomínek, kde obraz hovoří sám za sebe a vytváří dojem každého umělce a zároveň vypráví příběh indické kinematografie. Film zobrazuje paradox indického vztahu k filmu: romantiku a sílu, zanedbávání a uctívání.