Fajr

V marocké poušti noc rozplývá tvary a ticho klouže pískem. Za úsvitu se začínají rýsovat siluety dun, zatímco nehybné postavy zdůrazňují krajinu. Ze noční abstrakce světlo vrací prostoru jeho rozměr a tělům objem. Klid soustřeďuje pohled a trvání ho zhušťuje. Ozve se azán – muslimské svolávání k modlitbě – a nehybnost, která se zhušťovala, začíná vyzařovat. A nyní jsou to těla, která se rozpouštějí v poušti.