Kapyong

24. dubna 1951, po porážce jihokorejské armády, pronásledovala Čínská lidová dobrovolnická armáda svého nepřítele až k liniím australských a kanadských vojáků, kteří stále budovali ústupové obranné pozice 39 kilometrů vzadu. Zde, někdy na délku bodáku, často v naprosté tmě, stál jednotlivec proti jednotlivci v boji mezi supervelmocí a skupinou dalších národů z celého světa. Bojovali o údolí, starobylou a tradiční invazní cestu do Soulu. Pokud by padlo, jižní hlavní město a válka by byly ztraceny. Vojska OSN měla vojenskou výhodu v podobě vyvýšeného terénu a dělostřelecké podpory: Číňané se spoléhali výhradně na ohromně vyšší početní převahu. Výsledkem bylo, že mladí muži z obou stran se ocitli v bitvě, která byla velmi těsná a velmi osobní. Bitva u Kapyongu se stala zlomovým bodem čínské páté ofenzivy onoho korejského jara...