Recenze filmu Charlieho země

72%

Komentáře a recenze 3

Dle počtu bodů
martin-mickey-stusak
martin-mickey-stusak
36 587 bodů
10
´Můj domov je moje země. Žil jsem ve svém domě v klidu a míru, než přišla policie aby mě vyhodila. K tomu už není co říct.´ Proslov na svou obhajobu před soudem australského domorodého jedince Charlieho, který se nesmířil se zákony bílých přistěhovalců a hodlal dál žít starým způsobem. Příběh o původních obyvatelích Austrálie, který je nemálo podobný problematice původních obyvatelů kontinentu amerického. Jedná se o artový snímek pojednávající dopad kolonialismu a paternalismu na domorodé obyvatele Austrálie prostřednictvím osobní zkušenosti jednoho staršího muže, jako symbolu původních obyvatel, kterým byla zákony bílých přistěhovalců zničena kultura a způsob života. Charlie se snaží žít svůj autentický život, ale je mu to neustále znemožňováno. Charlie je chudý nejen po finanční stránce, ale i sociálně a hlavně emocionálně. Svým dobromyslným humorem se ale snaží zakrýt svůj zbídačený život plného bolesti a zášti. Je to hodně osobní film, který dovede ke správnému uchopení problematiky daných lidí. Dá se věřit, že na jeho místě by nechtěl být nikdo. Nelze se na něho dívat z pohledu na to jak žije, ale jak trpí, když mu není umožněn jeho tradiční způsob života a jeho sny. Ať dělá co dělá, vše je špatně a vždy je vůle mu neustále něco zakazovat. Skutečnost, že tito lidé nemohou žít svůj život a mimo jiné proto hledají útočiště v alkoholu, který je jim samozřejmě odpírán také, vyzařuje tak neuvěřitelnou frustraci, že si snímek už jenom kvůli tomu zaslouží pozornost. Ohromnou autenticitu má ve svém jádru právě i vlivem představitele hlavní role, který něco takového sám osobně prožil. Když se připravovalo natáčení, sám byl zrovna ve vězení. Nemusí se to leckomu zdát, ale celé to má tak hluboký emoční nádech, že se nelze postavit na stranu Charlieho a nesoucítit s ním. Tohle musí každého emočně zasáhnout. Koho ne, nemá srdce na správném místě.
LukasG
1 677 bodů
4
Sázka na jistotu. Klišé. Neschopnost invenčně přistoupit k mnohokrát probranému tématu. Možná bych toto vše režisérovi odpustil, na filmu mne však kromě nudy vadila černobílost, s jakou k postavě režisér přistoupil. Charlie není nesympatický, alespoň zpočátku, jenže se ukazuje, že je velmi pasivní a obviňuje (a filmař s ním) přistěhovalce z toho, že mu sebrali půdu/zemi, práci atd atd, aniž by cokoliv aktivně podnikl pro zlepšení svých podmínek. Film se nijak kriticky k takovému pasivnímu a reaktivnímu postojí nestaví, naopak v závěru sází na patos a několik silných slov a vět a dlouhý pohled do tváře ústředního hrdiny.