Osobně jsem si Armádu užil především kvůli konkrétním jednotlivostem. Asi úplně nejlepší věcí, co nabízí, jsou úvodní titulky koncipované velmi podobně jako ty ve Strážcích. Shrnují část děje, jsou plné výborných vizuálních momentů, nápadů a navíc podkreslené vhodně zvoleným songem. S tím pak souvisí druhé velké plus, jímž je právě písničkový soundtrack.
Celé to zní dost šíleně a perverzně natolik, že si chci Armádu mrtvých někdy pustit ještě jednou a studovat detailně, zda ten postmoderní mišmaš parodie a patosu obsahuje ještě nějaký další skrytý záměr, nebo je to jen epická erupce v rukách dítěte (Snydera), které si chce prostě hrát a překračovat hranice vkusu.
Mohlo to dopadnout lépe, mohlo to dopadnout ale také daleko hůř. Nenáročná žánrová tvorba od které se nevyplatí moc očekávat, řemeslo jakž takž zvládá ale rozhodně není něčím, o čem byste psali domů. Rozhodně pokud nemáte v plánu filmu pár zásadních nedostatků odpustit. Jako popcornová zábava na dlouhý večer to ale asi stačí.
Armáda mrtvých je ve výsledku silně béčkovým filmem se slušnými efekty, gore a neotřelým prostředím, který však nejde na dřeň a slibný potenciál tak zůstává nevyužit. Snímek (jako ostatně spousta dalších počinů ze stáje Netflixu) jako by přílišnou volností, poskytnutou tvůrcům postrádal dramaturga, tak nějak tápal a nevěděl, čím vlastně chce být.
Zbytečně dlouhý film s trapnými postavami a mizerným scénářem, v němž většina věcí nedává žádný smysl, protože se jeho sebestředný režisér rozhodl, že raději všechno oddře sám, než aby si do čehokoli nechal kecat.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
