avenis
15 259 bodů •
5
Tohle je tak neuvěřitelné, že si sem musím zapsat celý text, který tuto agitku doprovází...
Hádej, hádej, hadači, o makovém koláči.
Z čeho je ten koláč? Z těsta. Odkud těsto? To je dlouhá cesta.
Kde začíná? Na strništi, když tam po žních vítr sviští.
Nebude zem úhorem. Vjel sem člověk s traktorem.
Za traktorem pluh, dva, tři, slehlou půdu nakypří.
Skřivan k práci pobízí. Kdo neseje, nesklízí.
Zemi dáme, co si žádá. Stroj tu do ní zrno vkládá.
Lehne v půdě lehýnce, měkce jako v peřince.
Krásné stroje, kde se vzaly? Jak je lidé udělali?
Dříve než se koláč peče, v huti z pece ocel teče.
Pro koláč i kovář kuje. Kreslič stroje narýsuje.
Pro tvůj koláč v potu tváři slevač slévá, svářeč sváří.
Dělník robí čeho třeba, rolník dá mu za to chleba.
Stroje k službě vesnici stojí v strojní stanici.
A co zrno? Jak mu je tu? To se má už čile k světu.
Jak se hýbá bez nožiček? Žene kořínek a klíček.
Klíček zemi otvírá, z tmy se k světlu prodírá.
Tak se zrní promění v zelenavé osení.
Co když potom přijde zima? Oseníčko v zimě dřímá.
Sněžným krytem dobrá zem uchrání je před mrazem.
Kdo je vzbudí? Jarní vláha. Teplo jí v tom napomáhá.
Čeho bylo třeba ještě? Hodně sluníčka a deště.
Teplý vlhký jarní čas vytáh stéblo, na něm klas.
Pak se klasy nalily, stébla vzrostla do síly.
Z jediného zrna vznik v klasu zrnek celý šik.
Tu zavolá křepelička ze zralého obilíčka:
"Pojďte kosit ještě dnes, dostanete pět peněz!"
Kdo se to sem k poli blíží? To jde mládež, pionýři.
Lidé z vesnic, lidé z měst, ženská dlaň a mužská pěst.
Brigádníci s rekreanty, traktoristé za volanty
spěchají sem do díla. Pole ruchem ožila.
Sekáč kosou rozmáchne se. Práce, zpěv se krajem nese.
Co je tohle? Kombajn, chlapík. Ten zná zatancovat kvapík.
Žne i mlátí, zrno třídí, všechnu práci sám si řídí.
Jeho pomoc stojí za to. Sype rovnou ryzí zlato.
V tom je poklad bohatý nad stříbro a dukáty.
Kam to padá? Kam se ztrácí? Mlýn tu dělá další práci.
Jeho parní složení zrno v mouku promění.
Z mouky budou hory těsta. Tím se končí naše cesta.
Ještě počkej. Kde a jak vzal se na ten koláč mák?
Vidíš? Nejdřív pole je tu červených a bílých květů.
Z květů jsou pak makovice. V každé máčků na tisíce.
Co dál? Ani malé děti nechtějí jen zaháleti.
Ruce k dílu přiloží. Nejdřív skočí pro zboží.
Každý něčím přispěje. Hanka mouku přeseje,
Jirka máku namele. Ve dvou to jde vesele.
Zatím naše máma milá mouku, máslo připravila,
mléko, vejce, cukr, sůl, je vám toho plný stůl.
Všechno s droždím umísila, pod plachetkou těsto skryla.
Než hodinka uplyne, těsto v teple vykyne,
na vále se uválí. Pak se trouba rozpálí.
Bylo třeba mnohé péče, ale už se koláč peče.
Teď už víš, ty hadači, co je práce v koláči?
Máma, dělník, žnec i oráč. Každý zaslouží si koláč.
Také pilný školáček dostane svůj koláček.
Hádej, hádej, hadači, o makovém koláči.
Z čeho je ten koláč? Z těsta. Odkud těsto? To je dlouhá cesta.
Kde začíná? Na strništi, když tam po žních vítr sviští.
Nebude zem úhorem. Vjel sem člověk s traktorem.
Za traktorem pluh, dva, tři, slehlou půdu nakypří.
Skřivan k práci pobízí. Kdo neseje, nesklízí.
Zemi dáme, co si žádá. Stroj tu do ní zrno vkládá.
Lehne v půdě lehýnce, měkce jako v peřince.
Krásné stroje, kde se vzaly? Jak je lidé udělali?
Dříve než se koláč peče, v huti z pece ocel teče.
Pro koláč i kovář kuje. Kreslič stroje narýsuje.
Pro tvůj koláč v potu tváři slevač slévá, svářeč sváří.
Dělník robí čeho třeba, rolník dá mu za to chleba.
Stroje k službě vesnici stojí v strojní stanici.
A co zrno? Jak mu je tu? To se má už čile k světu.
Jak se hýbá bez nožiček? Žene kořínek a klíček.
Klíček zemi otvírá, z tmy se k světlu prodírá.
Tak se zrní promění v zelenavé osení.
Co když potom přijde zima? Oseníčko v zimě dřímá.
Sněžným krytem dobrá zem uchrání je před mrazem.
Kdo je vzbudí? Jarní vláha. Teplo jí v tom napomáhá.
Čeho bylo třeba ještě? Hodně sluníčka a deště.
Teplý vlhký jarní čas vytáh stéblo, na něm klas.
Pak se klasy nalily, stébla vzrostla do síly.
Z jediného zrna vznik v klasu zrnek celý šik.
Tu zavolá křepelička ze zralého obilíčka:
"Pojďte kosit ještě dnes, dostanete pět peněz!"
Kdo se to sem k poli blíží? To jde mládež, pionýři.
Lidé z vesnic, lidé z měst, ženská dlaň a mužská pěst.
Brigádníci s rekreanty, traktoristé za volanty
spěchají sem do díla. Pole ruchem ožila.
Sekáč kosou rozmáchne se. Práce, zpěv se krajem nese.
Co je tohle? Kombajn, chlapík. Ten zná zatancovat kvapík.
Žne i mlátí, zrno třídí, všechnu práci sám si řídí.
Jeho pomoc stojí za to. Sype rovnou ryzí zlato.
V tom je poklad bohatý nad stříbro a dukáty.
Kam to padá? Kam se ztrácí? Mlýn tu dělá další práci.
Jeho parní složení zrno v mouku promění.
Z mouky budou hory těsta. Tím se končí naše cesta.
Ještě počkej. Kde a jak vzal se na ten koláč mák?
Vidíš? Nejdřív pole je tu červených a bílých květů.
Z květů jsou pak makovice. V každé máčků na tisíce.
Co dál? Ani malé děti nechtějí jen zaháleti.
Ruce k dílu přiloží. Nejdřív skočí pro zboží.
Každý něčím přispěje. Hanka mouku přeseje,
Jirka máku namele. Ve dvou to jde vesele.
Zatím naše máma milá mouku, máslo připravila,
mléko, vejce, cukr, sůl, je vám toho plný stůl.
Všechno s droždím umísila, pod plachetkou těsto skryla.
Než hodinka uplyne, těsto v teple vykyne,
na vále se uválí. Pak se trouba rozpálí.
Bylo třeba mnohé péče, ale už se koláč peče.
Teď už víš, ty hadači, co je práce v koláči?
Máma, dělník, žnec i oráč. Každý zaslouží si koláč.
Také pilný školáček dostane svůj koláček.
About Poppy Cake