Nezasvěcený divák by možná ocenil více faktů než občasné mapky s postupem armád, ale v rámci žánru se Neznámý voják může měřit s Bratrstvem neohrožených. Hlavně však dokládá, že i malá kinematografie může vyrobit velkou válečnou podívanou, pokud má silnou látku a cit pro otázku národní cti.
To všechno je škoda, protože film má bezchybnou výpravu, výbornou práci se zvukem a dobré obsazení (hrdinové čistě vizuálně vypadají jako správní týpci, i když nejsou dostatečně příběhově prokresleni). A nemám tušení, jestli ty zásadní problémy, o kterých píšu, byly způsobeny vystříháním čtvrtiny filmu, nebo jsou už v původní verzi.
„Osamocené Finsko ukazuje, čeho jsou schopni svobodní muži,“ pronesl prý Winston Churchill v průběhu Zimní války. Vezmeme-li si z citátu inspiraci pro zhodnocení riskantního režisérského počinu Aku Louhimiese, pak lze říci, že režisér umně přenesl na plátno příběh, ve kterém ukázal, čeho jsou schopni svobodní muži v cestě za svobodou svou, svých rodin a své vlasti. To vše podpořeno suverénními hereckými výkony.
Komu jsou blízká válečná dramata, tento film ho rozhodně nezklame. Navíc je dobře, když se připomíná realistický obraz tehdejšího Sovětského svazu. Hrdinná Rudá armáda má totiž za sebou i hodně temné etapy nejen ve Finsku, ale i v řadě jiných zemích, včetně Československa.
Je třeba obdivovat, jak realisticky špinavý a syrový, a přitom netuctový obraz se podařilo vykouzlit režisérovi Aku Louhimiesovi (jeden z nejznámějších finských režisérů současnosti) z nelítostných bojů v severních krajích mezi nekonečnými lesy a záplavou jezer. Drsný, špinavý, podmanivý a zároveň nepatetický a neokázalý, takže maximální autenticita nedá divákovi vydechnout po celých 135 minut filmu.
Niekomu môže v Neznámom vojakovi chýbať silnejší príbeh alebo nejaká scéna, myšlienka, ktorú si odnesie domov. Inému môže chýbať viac romantiky. Neznámy vojak je však predovšetkým vojnová dráma, ktorá v sebe nesie silu protivojnovej myšlienky, kus fínskej histórie a vieru, že človek by mal ostať verný svojim hodnotám.
Pozvánka k návštěvě kina je to jistě lákává, škoda jen, že se k nám film nedostává v původní tříhodinové verzi, ale v této o tři čtvrtě hodiny kratší, určené pro mezinárodní publikum. Až budeme moci tento původní režisérský sestřih vidět, snadněji se bude posuzovat, o co je tento, co jde do našich kin, ochuzen.
Film mě zaujal, protože zachycuje válečný události, o kterých se u nám mnoho nemluví a také tím, jak se tvůrcům podařilo zachytit změny bojových střetů i změny v chování jednotlivých lidí. Ve filmu je sice hodně bojových scén, ale většina postav má přirozený projev a nepůsobí pateticky. Pouze jedna z posledních scén a chování hysterického velitele ustupující jednotky mi přišlo zbytečně přehrávané.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
