Taxi Teherán

72%
Taxi Teherán
Renomovaný iránský tvůrce se ve svém druhém snímku natočeném v rámci nuceného domácího vězení proměnil v taxikáře, který prostřednictvím rozhovorů s rozličnými klienty nabízí vytříbeně kritický pohled na íránskou společnost. Panahí tu bez jakékoli sebelítosti a s odzbrojujícím humorem nastoluje otázku, jak se má chovat umělec v zemi, která mu neumožňuje svobodu projevu. S kamerou připevněnou za předním sklem svého vozu natočil Panahí film výmluvnější než mnohé sociopolitické studie. (Film Europe)



martin-mickey-stusak
martin-mickey-stusak
36 642 bodů
10
Snímek v podstatě ve stylu found footange, jen se nejedná se o horor, jak je zvykem. Je natočený kamerou postavenou na palubce taxíku, se kterou řidič občas pohne. Snímek je hodný k ocenění nejen nad odvahou autora, kterému byla íránskou vládou zakázána další filmová tvorba, ale hlavně výpovědí jednotlivců o íránském životě jaký skutečně je. Vznikl tak vlastně postdokument pojednávající o perzekuci, cenzuře, pronásledování. Výpovědi všech zúčastněných poukazují na skutečný obraz něčeho, k čemu má podle vládnoucích elit, neziskovek a zmanipulovaných lidí rozumný lid xenofobní postavení. Hned na začátku má divák možnost vyslechnout si rozhovor mezi mužem a ženou o tvrdých trestech za kdejakou maličkost v zájmu zákona Šaría. Šokuje i výpověď jinak usměvavé dívenky nad školním domácím úkolem natočit ´promítatelný´ film, což znamená držet se diktovaného seznamu veškeré cenzury. 1- Respektujte šátek 2- Žádný kontakt mezi muži a ženami 3- Vyhněte se špatnému realismu a násilí 4- Vyhněte se použití kravaty pro úspěšné muže 5- Nepoužívejte íránská jména pro úspěšné muže - místo toho použijte posvátná jména islámských světců. 6- Nepoužívejte diskusi o politických a ekonomických otázkách. Ve finále dodá, že nejdůležitější rada je, že "Pokud si všimneme něčeho problematického, musíme to zcenzurovat" Tvrdá rána mířená na filozofii filmařství umění samotného Jafara Pahaniho. Dále tu máme režisérova fanouška kšeftujícího s DVD amerických filmů, umírajícího muže diktujícího na kameru svou poslední závěť, atd. Je toho hodně a samozřejmě to končí tak jak má. Uměleckým vyobrazením je z kamery odebrána (čti ukradena) paměťová karta, aby se nic z toho nedostalo na veřejnost. Jedná se o politický film v artovém provedení, kde realismus předčí očekávání, za kterým stojí jeden jediný člověk. Jatar Panahi. Stejně jako u svého předchozího snímku poukazuje na realičnost a povinností vnitřní nesvobody. Vše co tu prezentuje má nějaký smysl a důvod. Týká se to třeba i otáčení kamery. Jedná se o vizuální metaforu o tom, co dělá většina filmařů. Pozná divák jakou? Film je velice silnou záležitostí ve své výpovědi, který je potřeba vidět. Pro postkomunistické země je dokonce i hodně povědomý a je proto div, že je danými jednotlivci snaha se do něčeho takového opět hrnout.
batal
893 bodů
7
skvělé
barborasalome
barborasalome
522 bodů
8.5
Příjemnějšího taxikáře než je Jafar Panahi v Praze nepotkáte. Po právu tento film oceněn Zlatým medvědem.

Dodatečné informace

Původní název:
تاکسی (více)
  • Írán Taxi Teherán
  • Írán تاکسی
  • Írán Taxi
  • Írán Taxi Teheran
  • Írán Taxi Téhéran
Premiéra v ČR:
11. 2. 2016
Distributor:
Film Europe
Země původu:
Írán
Ocenění:
Žádná ocenění

Podobné



  • Podobně jako film Abbáse Kiarostamího Deset (2002) je tento snímek popisován jako "portrét íránského hlavního města" a jako "dokumentární film odehrávající se v teheránském taxíku, který Panahí řídí" s pasažéry, kteří se mu "upřímně svěřují".
  • Získal Zlatého medvěda na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, což je druhé íránské vítězství. Prvním byl snímek Rozchod Nadera a Simin (2011) režiséra Asghara Farhadiho.
  • V rozhovoru po vítězství v Berlíně Džafar Panahí žádal úřady, aby povolily veřejné promítání jeho filmu v Íránu. Íránská vládní filmová organizace Cinema Organisation vydala prohlášení, které bylo zároveň oslavné i kritické: gratulovala Panahimu k vítězství a zároveň obvinila berlínský filmový festival, že udělením ceny šíří nedorozumění.