Medvědi tu nejsou
72%
Dvaašedesátiletý Panahi dostal od íránské vlády domácí vězení roku 2009 a několikrát byl za mřížemi. Naposledy loni, kdy jej po několikadenním držení hladovky předčasně propustili. Ve svých filmech jako Taxi Teherán nebo Tři tváře, s nimiž bodoval na festivalu v Cannes, kritizuje zpátečnický politický režim a otevírá témata emancipace, migrace a omezování lidské svobody. To vše charakterizuje také snímek Medvědi tu nejsou, který vznikl ještě před režisérovým posledním uvězněním. Začíná jako film o filmu. Panahi dává přes počítač pokyny štábu, za nímž do Turecka nesmí, a poté brouzdá po zapadlé vesnici a fotí.
Problém nastává, když údajně zachytí polibek mezi mladým chlapcem a dívkou, kterou rodiče dle tradice už při přestřihnutí pupeční šňůry přislíbili jinému místnímu muži. Starší obyvatelé se dožadují vydání fotografie, Panahi však její existenci popírá a také nahlas zpochybňuje přežitou tradici, jež brání mladým lidem ve svobodné volbě.
Režisér se tudíž ocitá uprostřed patriarchálního systému, který z jeho racionální perspektivy dávno ztratil relevanci. Lidé na venkově, kam sotva dosáhne signál, se brání změnám. Panahiho kamera způsobí rozruch především svou dovedností zaznamenávat skutečnost; tvůrce nás s ní zve do světa, kde se sice odehrává fiktivní děj, ale vše včetně kontextu režisérova života je až moc realistické.
Také smyšlený film, jehož výrobu Panahi na dálku diriguje, postupně ztrácí svou fiktivní auru. Herci a herečky uprostřed záběrů oslovují připojeného režiséra a řeší s ním své osobní problémy s pasy a s útěkem do Evropy. Obě linie se tedy srovnávají a stanou se podnětným sociálně kritickým dramatem o nemožnosti vymanit se ze systému, jehož ideologie nezná fyzických hranic. Ve stominutové stopáži jde o hravě vystavěný, místy napínavý a aktuální příběh, jenž ukazuje sílu filmového média z jiné strany než většina hollywoodských poct. Z té, která neustále ztrácí kontrolu a musí improvizovat. A to kreativní Panahi zvládá na výbornou.
80%
Jeden z nejlepších íránských filmařů potvrzuje postavení rebela, jenž navzdory všem překážkám natáčí unikátní filmy. Medvědi tu nejsou vytváří jednoduchou a hutnou paralelu s Panahiho životem a koncept filmu o filmu rozvádí do zdařilého podobenství o Íránu a o chapadlech jeho přežité ideologie. K postavám se umí přiblížit a fungují také z pohledu emocí.
