Seriály28. 4. 2024
Netflix to se Zaklínačem definitivně vzdává. Po seriálu ruší i chystané spin-offy a dává značku k leduZajímavosti 27
- Hřebíky, které drží kurník pohromadě, mají moderní kulaté hlavičky. Řezané hřebíky ze sedmnáctého století měly obdélníkové hlavičky.
- Jednou z chyb v dialogu je nesprávné použití osobních zájmen "Thou" a "You". V 17. století bylo "You" vyhrazeno pro formální situace a pro oslovení někoho s vyšším postavením. "Thou" se naopak používalo v osobním/neformálním prostředí a mezi vrstevníky a blízkými příbuznými (podobně jako francouzské Tu vs. Vous). V celém filmu postavy střídavě používají "thou " a "you", nicméně v úzké rodině, jako byla ta jejich, by se pravděpodobně neoslovovali formálním "You".
- Herečka, která hraje nejstarší a nejmocnější čarodějnici, se ve skutečnosti jmenuje Bathsheba (Bathsheba Garnett). Rok před uvedením tohoto filmu měl v kinech premiéru snímek V zajetí démonů (2013), v němž se objevil duch satanské čarodějnice, která se rovněž jmenovala Bathsheba.
- Když se reportér zeptal Roberta Eggerse, zda se setkal s nadpřirozenem, usmál se a odpověděl: "Bez komentáře."
- Ve scéně pohřbu je zřetelná odezva na umělecké dílo "Angelus" od Jeana Francoise Milleta. Ze samotných slov režiséra Roberta Eggerse však o této "poctě" nepadlo žádné potvrzení ani zmínka.
- Bathsheba Garnettová měla určité potíže s přípravou na scénu, v níž její postava, čarodějnice, sní malého Sama. Její herecká technika spočívá obvykle ve snaze najít na svých postavách byť jen jedinou kladnou vlastnost, která by jim dodala hloubku, což pro ni bylo téměř nemožné, protože hrála nelidskou zrůdu pojídající dítě. Nakonec se jí to podařilo tím, že se vžila do myšlení PETA, jako hladové individuum, které pojídá toto roztomilé miminko, protože ho nevnímá jako živého tvora, ale jako předmět, který musí zkonzumovat, aby přežila.
- Tento film byl inspirován mnoha lidovými pohádkami, bajkami a písemnými záznamy o historickém čarodějnictví, včetně deníků, deníků a soudních záznamů. Většina dialogů pochází přímo z těchto dobových zdrojů.
- Satanský chrám tento film podpořil a uspořádal několik jeho promítání. Jejich mluvčí Jex Blackmore se o filmu vyjádřil jako o "působivé prezentaci satanistického vhledu, který bude podkladem pro současnou diskusi o náboženské zkušenosti".
- Režisér Robert Eggers řekl, že nejčastěji dostává otázku: "Došlo během natáčení k nějakým nadpřirozeným nebo paranormálním jevům?" To je narážka na proslulé natáčení filmu Vymítač ďábla (1973), kde došlo k několika případům. Říká, že k žádným nedošlo.
- Film se odehrává v roce 1630.
- Anya Taylor-Joy a Harvey Scrimshaw si pro své nahé scény oblékli těsně přiléhající spodní prádlo, které bylo digitálně odstraněno tvůrci VFX.
- 12:40 William drží v ruce shnilý kukuřičný klas, který byl mylně považován za námel, houbu produkující halucinogen ergotamin, běžně považovaný za příčinu hysterie v případech čarodějnictví, nicméně námel se nejčastěji vyskytuje na žitu a jiných obilných travách a neroste na kukuřici.
- Příjmení rodiny není známo. I když puritáni měli příjmení, označovali se jménem dědečka.
- V baskické mytologii je černý kozel obecně známou postavou spojenou s ďáblem. Magickému setkání čarodějnic se navíc říká "Akelarre", což v baskičtině znamená "louka kozla". Francisco de Goya namaloval obraz o čarodějnicích a černé koze v roce 1798 (viz "El Akelarre"). Termín "Akelarre" se populárně rozšířil s "Procesem pálení čarodějnic v Zugarramurdi" během španělské inkvizice v roce 1610, tedy jen několik let před tou salemskou. Při tomto rozsudku byly některé baskické ženy shledány vinnými z toho, že jsou čarodějnice a že se účastní satanistických rituálů (podobných tomu, který se objevuje ve filmu), a byly upáleny zaživa.
- Stephen King, který je často označován za "mistra hororu", prohlásil, že ho tento film vyděsil.
- Ve filmu debutovaly Anya Taylor-Joy i Sarah Stephens.
- Anya Taylor-Joy byla první nahrávkou z konkurzu, kterou režisér Robert Eggers viděl.
- Film byl natočen v dnes již vzácném formátu 1,66:1. Kameraman Jarin Blaschke k tomu řekl: "No, je to nadčasovější. Je to tvar, který sahá hlouběji do naší historie. Myslím tím, že před padesátými lety minulého století se toho ve formátu 1,85:1 moc nevidí. Je to tvar, který jste v umění viděli až nedávno. Ta nadčasovost byla přitažlivá. Také jsem se řídil svým instinktem. Prostě mi to přišlo správné. Výhodou bylo také to, že jsme mohli dům udělat trochu klaustrofobičtější a také ukázat větší výšku stromů čnících nad postavami. A pořád jste mohli mít v záběru celou rodinu a fungovalo to."
- Režijní debut Roberta Eggerse. Předtím natočil jen několik krátkých filmů a napsal scénář k filmu Čarodějnice. Nevěděl, že jeho střihačka Louise Fordová předala jeho scénář producentům Larsovi Knudsenovi a Jayi Van Hoyovi, s nimiž v té době spolupracovala. Eggers byl zděšen, protože scénář v té době nepovažoval za hotový, ale naštěstí se producentům líbil. Navrhli mu však, aby zjednodušil strukturu, která byla původně rozdělena do pěti dějství, z nichž každé bylo vyprávěno z pohledu jednoho z členů rodiny. O čtyři roky později bylo zajištěno financování.
- Podle Roberta Eggerse Harvey Scrimshaw většinu obtížných scén filmu nerežíroval. V těchto scénách Scrimshawa režíroval Ralph Ineson. Eggers v té době neměl děti, zatímco Ineson byl otcem dvou dětí a často pracoval jako instruktor herectví pro děti a věděl mnohem lépe, jak trénovat malého chlapce. Nebylo to plánované, ale Eggers přiznal, že Inesona přistihl při tom, že Scrimshaw těžko chápe Eggersovu režii. Podle Eggerse Ineson využil Scrimshawovy vášně pro fotbal a trénoval ho, jako by se Scrimshaw připravoval na fotbalové utkání s vysokým nasazením.
- Většina dialogů a příběhu filmu vychází z dobových spisů.
- Přestože děj filmu byl zamýšlen jako doslovný, režisér Robert Eggers hovořil o několika drobných narážkách, které on a tvůrci filmu zanechali v průběhu filmu a které by se daly interpretovat jako důvody, které stojí za událostmi, kromě zjevného nadpřirozena.
- Předloha vychází z první americké čarodějnické hysterie, která se odehrává 62 let před nechvalně proslulými "salemskými čarodějnickými procesy" v koloniálním Massachusetts.
- Film byl natočen za pouhých 25 dní.
- Ve filmu se často objevuje zajíc. V koloniální Nové Anglii byli zajíci považováni za magické bytosti. Často byli spojováni s čarodějnicemi, ať už jako zajíci, kteří kradli nebo kazili mléko hospodářským zvířatům, nebo samotné čarodějnice, o nichž se věřilo, že se mohou proměnit v zajíce, aby špehovaly a ovlivňovaly lidi.
- Podle kameramana Jarina Blaschkeho se film natáčel převážně za dostupného a přirozeného světla.
- Název "The VVitch" se píše tak, jak se slovo psalo v době vzniku příběhu, protože písmeno "W" se v té době ještě běžně nepoužívalo.
