Příběh o hledání smyslu čehokoliv a nutnosti vlastní aktivity začíná v momentě, kdy Štěpán opustí přítelkyni a třetí vysokou školu. Stěhuje se, živí se ubíjející, stereotypní prací, hodně spí a nejvíce času tráví se svým psem. Odjíždí s kamarádem Readym a jeho přáteli na chatu. Jediný bez přítelkyně, a tentokrát i bez psa, se cítí sám a zbytečný. Zkouší zavolat Marii, s níž se nikdy nesetkal, ale která mu přesto změnila život. Marně. Potkává souseda Karla, který usoudí, že Štěpán „vypadá poněkud zablokovaně a potřebuje se vykecat“. Nad lahví rumu se tak Štěpán vrací o pár měsíců zpátky kdy se na jednu z linek call-centra poprvé dovolala tajemná Marie. Ostatně i ona mu
doporučila, ať se vykecá. Štěpánovo vyprávění pozvolna začíná dávat jasný smysl, a tak se vydává najít svou Marii... (České filmové centrum)
Kdyby to byla jen trochu míň vorlovina, bylo by to fajn. Je tu plno momentů, plno nápadů, které jsou hrozně dobré, ale celkově to má takový divný nádech. Neumím to přiblížit jinak, než že ta stylizace smrdí cigaretovým kouřem a nepříjemným oparem divné pachuti. Nic není lehké, nic není hravé, všechno to je podivně vysilující a já vůbec nevím proč. A ne takovým tím příjemným stylem, že filmař nějak zachytil podivnost světa, ale právě naopak. Asi to nedává smysl, ale nevim.
