Současnou formou pojatý příběh z protektorátu, tudíž by to mohlo přitáhnout mladý lidi. Specielně hudba se mi velmi líbila. Scénář šablonovitý, finální scéna předvídatelná, emočně vyprahlé, což možná souvisí s tou dobou, kdy se všichni přetvářeli a nasazovali si masky odstupu. Mně to osobně ale přišlo lepší než 3 sezóny v pekle. Asi jsem minimalista;-)
U filmů jako je Protektor, neboli těch, které se odehrávají za druhé světové války a řeší tedy problematiku vztahu žid-árijec, je velmi tenká hranice toho, kdy může film zklouznout do patosu. Připadá mi, jakoby se právě tohoto tvůrci filmu báli a to natolik, že ve finále emoce stáhli na takové minimum, že jsou pro diváka téměř neznatelné. Nemyslím si o sobě, že bych byla emočně tupá. Ba naopak- zapláču si i nad článkem v novinách, o to víc týka li se židovské otázky a druhé světové války. Z Protektora jsem odcházela s pocitem, že jsem viděla opravdu dokonale natočený film, skvěle odvedenou práci všech složek- specielně architekt, výprava a kamera. Nicméně slzu bych marně dolovala, stejně jako jakoukoliv jinou niternou emoci. Každopádně však Protektor stojí za zhlédnutí neb minimálně po výtvarné stránce se jedná o lahůdku v našich rybnicích ne příliš často viděnou..
