martin-mickey-stusak
38 027 bodů •
3
Režisér a scénárista Claudio Del Falco, kterému se v Itálii říká italský Van Damme, se rozhodl vzdát hold dvěma komediálním spaghetti westernům s Terencem Hillem a Badem Spencerem: „Pravá a levá ruka ďábla“ (1970) a „Malý unavený Joe“ (1972), a připomenout tak nezaměnitelnou atmosféru typických spaghetti westernů ve spojení s italskou tradicí a moderním pojetím příběhu. Dějem i postavami však tak divoce zamíchal kartami, že se mu snaha povedla jen napůl. Postavu Terence Hilla, kterou známe jako Malý Joe, Falco pojmenoval nejznámějším jménem spaghetti westernů, tedy Django a sám si ho zahrál. Název filmu dal pro větší přitažlivost „Nesporný Django“. Postavu Buda Spencera, známého pod jménem Drobeček, si jako svou filmovou hereckou prvotinu zahrál italský šampion IFBB PRO v kulturistice Fabio Romagnolo. Film není nic jiného než souhrn základních scén z obou filmů, takže je děj jako celek ve vyprávění přinejmenším nestabilní a bez jasného tahu na branku. Snaha o humor míjí svůj účinek a nesympatičnost obou představitelů spíš vzbuzuje divácký odpor. Claudio Del Falco se sice snaží Terence Hilla napodobit co nejlépe, ale bohužel vítězí spíše trapnost. Za to Fabio Romagnolo moc prostoru pro předvedení svých schopností nedostal. Prostě je přítomen, občas něco řekne a jako by to stačilo. Na Spencerovo pověstné kladivo samozřejmě také dojde, ale až na samém konci filmu v závěrečné bitvě, která je větší trapností, než by, kdo očekával. Atmosféra snímku a soundtrack jsou jediné, co se povedlo. Ostatní, bohužel, nikoliv. Spaghetti westerny se v Itálii netočí už hodně let a nápad trošku tento italský subžánr oprášit nebyl zase až tak špatný, jen se tomu mělo věnovat mnohem více péče. Z rozpočtových důvodů je samozřejmě jasné, že něco jako Tarantinova pocta spaghetti westernům – „Nespoutaný Django“ (2012) – vzniknout nikdy nemohlo, a ani nemůže, ale když už tak už, jinak raději vůbec.