Blízká budoucnost. Detektiv William Geld má v Šanghaji vypátrat, kdo z pojišťovací agentury Sphinx se podílí na distribuci falešných papelles, futuristické formy identifikačního průkazu, zajišťujícího bezpečnost občanů přelidněných velkoměst před vetřelci zvenčí. William zjistí, že podezřelou je jedna ze zaměstnankyň Maria Gonzalesová. Nevydá ji však spravedlnosti, protože se do ní zamiluje. Po společně strávené noci se detektiv vrací domů do Seattlu k rodině. Jeden z Mariiných klientů však zemře vinou falešných papelles a on se musí znovu vypravit do Šanghaje. Na lékařské klinice nachází milovanou ženu, která s ním otěhotněla a tím se provinila proti kódu 46. Futuristická variace na oidipovský mýtus a film noir o detektivovi, který se zamiluje do podezřelé, vychází z možností i omezení, jaké lidstvu v blízké budoucnosti mohou přinést genetické manipulace.
Celou dobu z toho filmu cítíte, že se vám snaží něco říct, něco změnit, ale neví jak. Snaží se o působivou atmosféru, snímal ho zajisté šikovný kameraman, velice pomalým stylem vyprávění se snaží diváka přesvědčit, že kouká na něco výjimečného, ale je mi líto snaha nestačí. Není to první film Michaela Winterbottoma, ze kterého mám podobný pocit. Přesto přeze všechno je to zajímavý příběh v zajímavém prostředí, který je zajímavě ztvárněn; nic víc.
Originální to je, hudba je super, ale Samantha Morton je tak asexuální žena, že jakékoliv milostné scény potopí. A Tim Robbins? Nevím, nějak mi ti dva k sobě nesedli. Ale myšlenka zajímavá.
'Kód 46' je často srovnáván s jinými dystopickými sci-fi filmy jako 'Blade Runner' a 'Gattaca' kvůli svému vizuálnímu stylu a tematickým prvkům.
'Kód 46' se zabývá tématy genetického inženýrství a etiky, což je reflektováno v jeho názvu, který odkazuje na fiktivní zákon regulující genetické vztahy.
Režisér Michael Winterbottom je známý pro svou schopnost kombinovat různé žánry a 'Kód 46' je považován za mix sci-fi, romantiky a thrilleru.