La Vie devant moi

V červenci 1942, během razie Vel’ d’Hiv’, kdy byly v Paříži zatýkány židovské rodiny, nalezne třináctiletá Tauba Birenbaumová a její rodiče, polští Židé, útočiště v maličké komoře, kde stráví následujících 765 dní. Životní podmínky jsou drsné a neustále se bojí odhalení. Zatímco její rodiče propadají zoufalství, Tauba si zachovává bojovného ducha. Radost nachází v maličkostech, od klavíru nakresleného na podlaze až po pohledy na Paříž z okna. I přes extrémní okolnosti si uchová naději až do osvobození Paříže a vezme svůj život zpět do vlastních rukou.