Smrt panen

Na základě memoárů Priscilly Presley, která od svých čtrnácti let chodila s králem rokenrolu Elvisem Presleym, natočila režisérka a scenáristka Sofia Coppola (Ztraceno v překladu) životopisný snímek Priscilla. Sleduje v něm dívčino dospívání ve zpěvákově panství Graceland a dle kritických reakcí v prvních dnech po americké premiéře se zdá, že oscarová tvůrkyně opět nezaváhala. V lednu však zemřela největší kritička scénáře, Elvisova a Priscillina dcera Lisa Marie Presley. Snímek podle ní jejího otce popisuje jako manipulativního predátora.

Příbuzenské vztahy jsou v Hollywoodu nezanedbatelné. Stejně jako ve většině obchodních sfér, v nichž vás předchází reputace vašeho rodiče nebo staršího sourozence. Za víc než století, během něhož platí především herci a režiséři za hvězdy, jejichž filmografie nabývají kanonických rozměrů, se vyrojila řada rodinných klanů s vícegeneračním rozsahem. Následující dynastie jsou v Hollywoodu nejúspěšnější z hlediska kvality i kvantity filmových děl, na nichž se podílely.

Nenaplněná romance ze začátku století se stala generační výpovědí a jedním z určujících filmů své doby. Sofia Coppola musela překonat mnoho nedůvěry, nakonec však předložila snímek, který i dnes dokáže strhnout svou jemnou úpěnlivostí.

Rok po senzačním Elvisovi se král rokenrolu vrací na stříbrná plátna, tentokráte však ve vedlejší úloze. Snímek Priscilla od renomované režisérky Sofie Coppoly totiž zmapuje dvanáct let života jeho osudové partnerky Priscilly Presley, již zpěvák poznal v jejích čtrnácti letech. Čerstvě zveřejněný trailer dává na srozuměnou, že Coppola znovu následuje pocitový přístup známý z jejích předešlých děl jako Ztraceno v překladu nebo Marie Antoinetta.

Rasistické stereotypy, marné herecké výkony či neustálé pištění. Způsobů, jak nás filmové postavy mohou otravovat, je řada. Často se jedná o součást uměleckého záměru, jindy se však natáčení zcela nečekaně vymkne kontrole. Tak či onak, na podobné figury vzpomínáme jen s velkou nechutí.

Virtuální realitu máte možná zaškatulkovanou jako platformu pro jednoduché pohybové hry či slepou uličku filmové tvorby, upřednostňující technologickou inovativnost před propracovaností zápletky. V případě Tmání, velmi subjektivního ponoru do depresivních vzpomínek, se však jedná o adekvátní způsob, jak zaujmout diváckou pozornost.

Lady Bird (2017) je nejnovější a první samostatný režijní počin zavedené herečky a scenáristky Grety Gerwig. Ta mi nikdy nebyla jako herečka dvakrát sympatická, ale na svou stranu mne dostala svým výkonem ve skvělém filmu Ženy 20. století (2016), který všem vřele doporučuji zhlédnout.

Ve svém novém filmu Oklamaný se Sofia Coppola vydává do 19. století. Scénář je adaptací stejnojmenného románu Thomase Cullinana, který se již jednoho zpracování dočkal a to v roce 1971 s Clintem Eastwoodem v hlavní roli. Za Oklamaného si Coppola odnesla z letošního festivalu v Cannes cenu v kategorii nejlepší režie.

Dcera proslulého Francise Forda Coppoly jde v otcových šlépějích. V roce 2004 získala Oscara za scénář snímku Ztraceno v překladu. Před necelým týdnem uspěla na festivalu v Cannes v kategorii nejlepší režie. Její historické, erotické a hvězdně obsazené drama Oklamaný (2017) se do českých kin prvně podívá 13. července. V hlavních rolích se představí Colin Farrell, Nicole Kidman nebo Kirsten Dunst. (Na titulce spolu s režisérkou Sofií Coppolou - druhá zprava - na festivalu v Cannes.)