Bratříčku, kde jsi? (2000)

Scénáristické bloudění tčřicátými léty, ve kterém záměrně absentuje pevná příběhová osa a postavy směřují za glorifikovanými morálními hodnotami překonávaje přitom nahodilé překážky a proměnlivé motivace. Coenovci ukazují velmi vtipně a nápaditě prostředníček zastaralým společenským hodnotám, které vyústily v největší hospodářskou krizi v dějinách, a jejich postavy se opakovaně zbavují okovů a unikají vstříc budoucnosti, která jim coby dětem nového věku nabízí postupně duchovní i úřední očistu a záchranu. Nesrší to sice vtipem ani zdaleka tak, jak by bylo vzhledem k potenciálu celého námětu a tvůrčí výřečnosti Joela a Ethana zdrávo, ale díky neskutečně energickému uchopení, překrásné stylizaci, hercům a jednomu z nejlepších dobových soundtracků vůbec z toho nelze spustit oči a neužívat si každý z té dlouhé řady originálních uměleckých voleb a postupů. Navíc Clooney je děsnej frajer a třicátá léta americká nejsou jen O myších a lidech, ale také o ropuchách, gangsterech, pomádě a krávách na střeše. Ani se mi věřit nechce, že je Coeni na vlastní kůži nezažili...

Coenové umí lepší filmy, ale není to špatné....

Tento filmový skvost se bez pochyby zařadil mezi top světové filmy v žánru komedie, roadmovie, hudební. Ustřední trojice na útěku z vězení ve státě Mississipy, za hledáním uloženého pokladu a sebepoznáním, naráží na své strastiplné cestě nejen na přísné policejní hochy, kteří jsou jim neustále v patách, ale také různé, prostodivné postavičky a rituály, které tento příběh utváří k dokonalosti. Zapojení a dokreslení bluegrassových kytar a zpěvů do příběhu, v čele se skvělou interpretkou Allison Krauss dělá z tohoto příběhu nejen skvělou podívanou, ale také opravdový hudební zážitek. Díky pánům Coenům za jejich filmografii. Jen tak dále.