
Film Rentzise s názvem, který vyjadřuje spojení/nesoulad životů (βίος) a psaní (γραφή), se zabývá "přechodem od homo universalis k homo industrialis". S využitím vizuálního materiálu z kolážové knihy Baskijce Chumyho Chúmeze film vytváří z kulturních nánosů průmyslové éry inovativní oneirografický diskurz, a to skrze odvážné a bezprecedentní tvrzení o kombinatorické optimalizaci kolážové/montážní techno-poetiky. Rentzis vnímá tělo jako historický ideotyp, "vznešený referenční bod, matrix a odmítnutí všech znaků", pitvá tělo filmu, vytváří inter-parodii historických utopií a jistot a pohybuje se mezi animací a rozšířeným kinem, aby reflektoval širší sociální a politickou otázku našeho stavu společenské koexistence, jednoty a roztržky.