Pachová stopa jakožto důkazní metoda v rámci trestního řízení byla vynalezena v SSSR a následně rozpracována východoněmeckou tajnou policií a hojně uplatňována proti odpůrcům režimu. Od 80. let se pak stala běžnou součástí policejní, ale i soudní praxe, a to i v porevolučním Česku. Nejnovější snímek Zuzany Piussi navazuje na režisérčinu investigativní tvorbu zabývající se problematickou konstrukcí reality a slepými uličkami ve středoevropské justici. Sleduje osudy lidí, kteří usilují o obnovu nespravedlivého soudního řízení, a v návaznosti na to se ptá, zda je metoda spočívající v prokázání přítomnosti člověka na místě činu na základě psem rozpoznaného pachu skutečně nestranná či jak je možné, že pachová stopa mnohdy stačí jako jediný důkaz k odsouzení podezřelých, přestože je zpochybňována vědci. (Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava)
„Film rozebírá případ Lukáše Dobeše, Martina Balhara, Miloše Zezuly, jehož Ústavní soud po dvou letech osvobodil, bývalého vojáka Davida Šimka, který měl dát státnímu zástupci pod auto granát a soudkyni hodit do zahrady slepici s uříznutou hlavou. Jediným důkazem byla pachová stopa, kterou dokázal pes se svým psovodem vyčmuchat z rok hnijící slepice. Z velké rešerše mnoha případů vyvstala zejména dvojice jednoho konkrétního policejního psovoda, který figuroval v usvědčení tisíců odsouzených a který – spolu se soudním znalcem, který se o jeho práci opíral – zastával názor, že pes se nikdy nemýlí. Jak ale ukázaly výzkumy z etologie během více než stoleté historie, zvíře může mít ještě i silnější důvody dát najevo svá zjištění nežli svůj čich. Jeho láska k pánovi mu dává touhu získat jeho ocenění. Když je k tomu vytvořena systémová příležitost, je založeno na katastrofy lidských životů. Mýtus nestranného psa je zakořeněný i u široké české veřejnosti, což možná pomohlo tomu, že i důkazně šílené případy našly tak málo zastání...,“ říká Zuzana Piussi, režisérka snímku.
Pachová stopa - jeden z důkazních postupů trestního řízení má kořeny již v sovětském aparátu, odkud jej převzala východoněmecká tajná policie STASI a během 70. let minulého století z ní vyvinula i psychologicky účinný nástroj na potírání disentu. Málokdo ví, že v České republice může být člověk uznán vinným pouze na základě pachové identifikace a odsouzen k dlouholetému vězení. Otazníky nad metodou a zejména výkonem její praxe u nás vzbuzuje fakt, že v řadě případů byli lidé, které usvědčila pachová stopa, později shledáni nevinnými nebo se dokonce ukázalo, že na místě činu vůbec nebyli.
Dokument Pachová stopa vznikal přes tři roky. Poprvé byl uveden na letošním MFDF Ji.hlava, kde vzbudil značnou pozornost a velmi příznivé ohlasy.