Name: Vzpomínky na vraha
Released: 2003
Duration: 130 min
Rating: 81
Cast: Kang-ho Song, Sang-kyung Kim, Roe-ha Kim, Jae-ho Song, Hee-bong Byeon

Tento film, který u domácího publika trhal návštěvnické rekordy, patří k nejdiskutovanějším korejským titulům roku 2003. Příběh je inspirován skutečnými událostmi - sérií vražd, k nimž došlo v letech 1986 - 1991 v okolí městečka Hwa-Sung nedaleko Soulu.
V průběhu šesti let policisté postupně nacházejí těla deseti znásilněných a zavražděných žen. Mezi oběťmi je jednasedmdesátiletá babička i třináctiletá školačka a neexistuje mezi nimi žádná zjevná souvislost, žádné vodítko kterého by se kriminalisté mohli chytit. Detektivové Cho, Park a Seo vyslechnou na 3 000 podezřelých, do akce se postupně zapojí 300 000 policistů. Jenže chytit a usvědřit nevypočitatelného sériového vraha, jehož chladnokrevnost je noční můrou i pro zkušené profesionály, je úkol, který zřejmě přesahuje lidské síly...
Režisér Bong Joon-ho svůj film věnoval deseti ženám, které, kdyby nebylo oněch deseti děsivých deštivých večerů, ještě mohly žít.

Herci a tvůrci 24

Kang-ho Song

Sang-kyung Kim

Roe-ha Kim

Jae-ho Song

Hee-bong Byeon

Seo-hie Ko

Režie:

Joon-ho Bong

Scénář:

Joon-ho Bong•Sung Bo Shim

Hudba:

Tarô Iwashiro

Komentáře k filmu Vzpomínky na vraha 4

Pete69

25 159 bodů •30. 12. 2022

Pěkné propojení detektivky s psychologický thrillerem. Velmi pomalé tempo mě lehce ukolébávalo, ale zároveň nechybělo napětí a podařený konec, který jsem ale očekával. Moc se mi nelíbil tým detektivů, připadali mi jako parta neprofesionálních nekňubů. Film je to dobrý, ale na piedestal bych ho osobně nestavěl.

xxmartinxx

22 030 bodů •25. 3. 2012

Nevím. Pořád si myslím, že když se kriminálka vyvíjí přesně tak, jak člověk čeká, tak jí samotná dobrá atmosféra není nic platná.

lamps

15 016 bodů •14. 3. 2020

8.5

Typický Bong. Film se rozjíždí pomalu a k postavám přistupuje s podivnou odtažitostí, podobně jako na ně působí okolní společnost a její neučesaná, zastaralá pravidla. Praktiky vyšetřovatelů jsou příšerné a morálně pochybné a divák jim po chvíli ani nic dobrého nepřeje. A nic dobrého také nepřichází, neboť tohle není rozprávka o potlačování zla a jeho potrestání, nýbrž o jeho nepolapitelnosti a neodhadnutelné podobě, stejně tak jako o hořké demýtizaci dobra a zpochybnění požadovaných hodnot, které na rozdíl od západních filmů tehdejší jihokorejská společnost neposkytuje - detektivové nemají žádnou rodinu a jejich jedinou životní náplní je práce plná násilí, nedůvěry a podvodných praktik. Skrze opakované oddalování vyvrcholení a pocit rostoucí beznaděje se však divák s hlavním hrdinou postupně sblíží a začíná mu ho být líto, stejně jako je mu po chvíli líto všech vyslýchaných. Zločinem začíná být sama existence a vyšetřování je jen formou, jak se s ní vyrovnat a jak v ní najít smysl. Jestli mi Pečeť vraha opravdu připomněla nějaký hollywoodský snímek, nebylo to v žádném případě Se7en, nýbrž Finecherův Zodiac, v němž se podobně reflektuje beznadějnost systému a finální pocit morálního nezadostiučinění. Společně s Parazitem zatím vrchol Bongovy tvorby - jen mi přijde zajímavé, že zatímco v jeho oscarovce mi ta extrémně asijská žánrová vyhraněnost zkazila až konec, zde jsem se kvůli ní nemohl naladit pouze zpočátku.