Vzhledem k vyústění příběhu je druhá část o něco temnější ale jinak stejně svižná a zábavná jako první díl. Bohužel pro mě už dost zastaralé a tak nedokážu kvalitu plně docenit.
Pokračování příběhu tři mušketýři už není tak dobré. Pěkné kostýmy zůstaly, je to stále v humornějším duchu, ale humoru je méně. Hlavní problém je v tom, že příběh není tak silný. Toto svérázné pojetí Dumosových hrdinů není špatné, ale u mě "jen" za 60%.
Pro mě důstojné pokračování. Více prostoru pro Simona Warda a Faye Dunawayovou + výkon Michaela Gotharda to je pro mě plus. Jinak barvitější, výpravnější a jak jsem již psal velmi důstojné pokračování. Taky je potřeba zmínit dobrý hudební doprovod stvořený Lalo Schifrinem.
Pokračování předchozího filmu Tří mušketýrů, ve kterém opět kardinál Richelieu, jeho špion Rochefort a krásná leč proradná Milady de Winter kují pikle nejen proti vévodovi z Buckinghamu, ale také proti královským mušketýrům Atosovi, Portosovi a Aramisovi a především proti mladému a šikovnému D'Artagnanovi. Během anglo-francouzské války (1627-29) bojuje Francie proti protestantským rebelům v pevnosti La Rochelle, podporovanými Brity. Kardinál Richelieu nařídí „špehovi“ hraběti de Rochefortovi, aby unesl krásnou Constance Bonacieux, švadlenu královny Anny. Zlá a svůdná Milady de Winterová se chce pomstít d’Artagnanovi, a tak jej svede. D’Artangan brzy po šoustu odhalí, co je Milady zač, protože mu Athos řekne, že za ní byl kdysi provdán, ale zjistil, že má na sobě vypálen cejch zločince, a tak ji „údajně“ zabil. Tři mušketýři Athos, Portos a Aramis zachrání Constance z Rochefortova sídla Saint Cloud a odvezou ji do bezpečí v klášteře Armentiéres. De Winter pošle d’Artagnanovi otrávené váno a vzkaz, že byli tři mušketýři uvězněni za opilství ve městě. D’Artangan neváhá a vydává se je zachránit, ale po cestě je napaden Rocherfortem a jeho muži. Po chvíli si souboje všimnou také opodál projíždějící mušketýři a všichni Rochefortovi muži utečou nebo jsou pobiti, až na jednoho. Toho pak mušketýři mučí a tahají z něj informace a dozví se, že Richelieu míří do Dovecote Inn nedaleko La Rochelle. Pak se chlápek napije otráveného vína a umře a všem je jasné, že Milady měla zlé úmysly. Mušketýři pokračují do hostince, kde si vyslechnou rozhovor mezi Milady a Kardinálem, ve kterém Kardinál nařizuje Milady, aby pohrozila vévodovi z Buckinghamu odhalením jeho románku s královnou, a tím jej odradila od vyslání vojáků na pomoc rebelům v pevnosti. Pokud vévoda nevyhoví, tak jej má Milady zabít. Na oplátku chce ovšem Milady dostat písemné povolení zabít d’Artagnana a Constance. Richelieu sice něco napíše, ale formuluje to tak, aby se to proti němu nedalo použít: „Na můj příkaz a pro dobro státu učinil nositel to, co mělo být vykonáno“. Pak se s Milady sejde Athos a důrazně jí řekne, že se d’Artagnanovi nic nestane, jinak ji bude osobně lámat v kole. Athos si od ní vezme rozsudek smrti a řekne d’Artagnanovi o celém spiknutí. D’Artagnan posílá svého sluhu Plancheta, aby vévodu varoval. Milady řekne v Anglii Buckinghamovi to, co jí Kardinál nařídil, ale on to odmítá, a tak se jej pokusí zavraždit, ale je zajata. Buckingham nechá svého sluhu Johna Feltona, aby ji zavřel do Toweru. Milady se začne modlit a sluhovi se ji zželí, a tak jej Milady svede a přesvědčí, že nepřítelem je vévoda. Felton jí tedy pomůže utéct a vrátit se do Francie a pak sám zavraždí Buckinghama. Mezitím probíhá bitva o pevnost La Rochelle a její posádka se vzdává. Rochefort a Milady de Winter se však nevzdávají svého úmyslu zabít d’Artagnana a Constance. Společně se strážci napadnou a obsadí klášter v Armentiéres a bojují také se všemi čtyřmi mušketýry. Dojde k velkému souboji, během kterého mrcha Milady uškrtí Constance a d’Artangnan probodne Rochefortovi hrudník. Mušketýři následně odsoudí Milady k smrti a nechají ji setnout hlavu za řekou. Poté jsou zatčeni kardinálovými strážemi. Naštěstí je tu listina od Kardinála, který díky své nejasné formulaci ospravedlňuje a opravňuje d’Artagnanovi vraždy. Kardinál je tedy poražen a ohromen D’Artagnanovým úspěchem, a tak mu nabízí místo důstojníka. D’Artangnan je povýšen na poručíka mušketýrů a všechno tedy dobře dopadne. No, až na ty zbytečně mrtvé krásné ženské a na zavražděného Vévody z Buckinghamu, čestného a spravedlivého britského předsedu. Bavilo mě to o něco méně než první díl, bylo tam méně napětí, zato však více akce a také odhalení některých věcí, které byly v prvním díle jen nastíněny.
Zklamání, které jsem měl z jedničky, se tímto dílem ještě prohloubilo. Viděl jsou oba dva snímky vlastně poprvé, ale věděl jsem o nich vlastně velmi dlouho, protože jsem jako kluk viděl nějaké výstřižky ze starých filmových časopisů. Tak jsem se těšil, až budu mít možnost vlastně dnes už klasické filmové mušketýry shlédnout a popravdě, čekal jsem něco trochu jiného v lepším slova smyslu.