Zpívání v dešti

Už od chvíle, co se Todd Phillips pochlubil, že druhý Joker (Joker: Folie à Deux) bude muzikál, jsme začali spekulovat o tom „jak moc“. Veřejnost jaksi automaticky došla k závěru, že to bude jen velmi symbolické načuchnutí k žánru, kdy se dočkáme pár izolovaných halucinačních vystoupení. Část publika, která nemá muzikály ráda, se k tomu upínala jako ke spáse. A část publika, co muzikály miluje, nevěřila, že by měl Phillips odvahu nabídnout plnohodnotný žánrový zářez.  Podle aktuálních informací se však zdá, že Phillips to myslí vážně.

Vizionářské, nebo bláznivé dílo? Nestárnoucí Jennifer Lopez v únoru vydá první studiové album dekády s názvem Now, které samozřejmě nezůstane pouze u hudby. Doprovodný muzikálový snímek This is me... Now vyjde na Amazon Prime Video 16. února a v prvním traileru udivuje choreografiemi a vizuálními výjevy jako z Atlasu mraků (Cloud Atlas). A tedy zároveň znatelnou absencí skromnosti a pokory, za niž se přitom čtyřiapadesátiletá Lopez mluvící o dětství a nutnosti milovat schovává.

V dubnu uplynulo 70 let od premiéry snímku Glen, nebo Glenda nechvalně proslulého Eda Wooda, často nepěkně titulovaného „nejhorší filmař všech dob“. I pod vlivem stylizované biografie Tima Burtona ho vnímáme jako roztomilého popletu, který nechápal, co se okolo něj děje. I když jeho nejosobnější počin nelze považovat za skvělý, sluší se přiznat mu specifickou hodnotu a naléhavost.

Robert Downey jr. bude dělat remake Vertiga! I v záplavě novinek o chystaných remacích, pokračováních, prequelech a restartech všeho možného tahle zpráva přiměla některé filmové publicisty a publicistky udiveně pozdvihnout obočí. Ze záplavy negativních a zdrženlivých reakcí se zdá, že o nové Vertigo nikdo moc nestojí. Přitom aktualizace může zaprášené filmové klasice rozhodně pomoci.

Pokračování Jokera, v němž Joaquin Phoenix vypálil díru do hlavy Robertu De Nirovi a vysloužil si svého prvního Oscara, se natáčí od prosince a nese název Joker: Folie a Deux. Na Valentýna jsme dostali dáreček v podobě první oficiální fotografie, na níž vedle Jokera vidíme i jeho šílenou drahou polovičku Harley Quinn v podání Lady Gaga.

V podcastu Kinoboxu tentokrát doporučujeme nový film Damiena Chazelleho Babylon. Kromě sondy do prostředí Hollywoodu druhé poloviny dvacátých let je to také strhující přehlídka nejrůznějších excesů. Mistrovi muzikální kinematografie se podařilo zachytit překotný, podmanivý, ale v podtónech hodně temný rytmus „továrny na sny“.

Byly doby, kdy byl muzikál považovaný za nejfilmovější z filmových žánrů. Nabízel uspokojení všech vjemů způsobem, na jaký se zmůže jen stříbrné plátno. Dokonalá vystoupení pánů a dam v těch nejelegantnějších róbách nás zvou do světa, kde neexistují opravdové starosti a každá emoce ožívá hudbou. Časem se to samozřejmě trochu zkomplikovalo… Podívejme se tedy na některé z nejdůležitějších a nejlepších muzikálů všech dob.

Začínal jako pouliční kabaretiér, svými skeči bavil italské televizní publikum. Jeho charisma učarovalo nezávislému filmaři Jimu Jarmuschovi, který měl slabost pro svérázné světoběžníky. Celosvětově triumfoval filmem z prostředí koncentračního tábora Život je krásný (1997), který napsal, režíroval a ztvárnil v něm jednu z hlavních rolí, za niž obdržel Oscara. Ale 21. století jako kdyby pro něj bylo nedostižným horizontem, který ne a ne překonat. Loni byl na festivalu v Benátkách oceněný Zlatým lvem za celoživotní dílo. Dnes Robert Benigni slaví 70. narozeniny.

U oboru tak závislého na nových technologiích, jako je kinematografie, by se očekávalo, že se bude časem výrazně proměňovat. Při bližším zkoumání se ale zdá, že v principu se způsob vyprávění filmových příběhů v posledních sto letech vlastně moc nezměnil. Možmá máme kvalitnější kamery, filmový materiál se naučil zaznamenávat barvy a digitalizace umožnila novou úroveň speciálních efektů, nicméně jádro zůstává stejné. Tedy s jednou zásadní výjimkou. Uplynulo 95 let od premiéry Jazzového zpěváka, který přinesl poslední velký otřes v celém oboru: synchronizovaný zvuk.

V souvislosti s připravovaným snímkem Babylon, nahlížejícím přelom 20. a 30. let v „americké továrně na sny“, jsme podnikli cestu ke kořenům filmů spadajících do kategorie „Hollywood o Hollywoodu“, které se začaly točit velmi krátce potom, co studiový systém v prosluněném Los Angeles na počátku 10. let 20. století vznikl.