Film obsahuje rozhovory s herečkami Evou Mattes a Claudií Cardinale, které výrazně zjemňují pohled na Kinskiho jako pomateného despotu, kterého předkládají archivní záznamy, ale staví jej také do světla jako člověka zapáleného pro věc, profesionála, se kterým se dalo i vyjít. Právě tento pohled a neskutečná kompozice Kinskiho a motýla v peruánské džungli, kde slavný herec žertuje a vypadá téměř jako svatý František dokazuje, jak se jeden člověk a názor na něj dá různými aspekty měnit. Ostatně kdyby Herzog natočil film, kde by nechal promluvit jen tyto ženy, dal tam epizodu s motýlem a natočil rozhovor s významnými a respektovanými kritiky, vznikl by naprosto jiný film a jiný odraz reality. Film zkrátka vzniká ve střižně a závisí na člověku, který jej stříhá a jaký má pohled na věc. Už z toho důvodu je síla dokumentu jako realistického média velmi proměnlivá
Některé dokumenty stojí jaksi na vodě. Zdá se, že ani nemají tolik co říci. Vztah Herzoga a Kinskyho to však v pohodě utáhne. Viděl jsem Fitzcarraldo a slyšel, co vše se při natáčení dělo. Pak to byl už jen krůček k tomuto dokumentu a od něj je to krůček k dalším filmům této dvojce.
