martin-mickey-stusak
28 443 bodů •
8
Nejen hodně pozitivní ve své laskavosti filmová verze známého románu literárního autora Daniela Defoa, ale také neobyčejně upřímná ve své okázalosti na psychologii člověka nuceného se smířit s nepřízní osudu. Leonid Kuravljov pojal svou roli až tak neskutečně přirozeně, že se po divácké stránce dá s Crusoem ve všem plně soucítit. Občasný stav šílenství, navíc překračují své hranice, se u takového filmu jen tak nevidí. Po psychologické stránce je například geniální scéna se sedícím Robinsonem v dešti v ručně vyrobeném člunu s ohromného kmene stromu, který stále stojí na zemi, ve kterém za šíleného smíchu vesluje. Když se ale později dějově objeví domorodec, kterému dá jméno Pátek, duševně se naprosto změní. Samozřejmě k lepšímu. A to i myšlenkami. Dialogové scény se tedy dostavují přirozeně až příchodem Pátka do děje, což okamžitě dostává jiný ráz. Atmosféra je jinak hodně poklidná, takže bez sebemenšího náznaku dramatizace, což u sovětského dobrodružného filmu není nic neobvyklého, neboť politicky se sovětský film nesměl podobat tomu západnímu. Převážně je tedy vše odvyprávěno především obrazem, takže divák je jen něco jako pouhý pozorovatel. Občas je něco slovy proloženo vypravěčem, což ničemu neškodí. Těžko říct jak tehdy, ale dnes je diskutabilní použitý soundtrack. Klasická symfonie, navíc za použití tvorby Antonína Vivaldiho, jako jednoduchý hudební podkres všeho dění spíše neochvějně unavuje. Ale zase to tím dostává onen komorní ráz. Sovětští tvůrci do filmové podoby zpracovali mnoho světových literárních děl a ve většině případů vcelku i zdařile. Robinson Crusoe je jeden z nich.
