Bubáci

Bubáci zaujímají výjimečné místo mezi vyhlášenými filmovými potraty. Projekt, který se stal obětí toho, čemu se dnes v Hollywoodu opatrně říká „tvůrčí neshody“, měl být filmovým demáčem party začínajících nadšených filmařů a hlavně jejich kámošů fušujících do vizuálních efektů. Jenže bohužel pro ně celou produkci financoval britský šmelinář Michael Lee. Tento bývalý video pirát si nabagroval mraky peněz na video nasties titulech, které vydal pod hlavičkou své legendární společnosti VIPCO. Proto měl pocit, že moc dobře ví, co si diváci na jeho domácím trhu žádají. A taky si myslel, že rozumí filmovému řemeslu. Zatímco v tom prvním ohledu asi měl jistou erudici, v druhém rozhodně ne. Což mu ale nebránilo do všeho kafrat. Nebo uzmout pracovní verzi filmu původním tvůrcům, všechny vyrazit, nechat film rozstříhat a půlku výsledné stopáže dotočit partou k všemu svolných fušerů z porno branže. Ti na základě Leeho požadavků vytvořili zcela nekoherentní galimatyáš, kde se původní vyprávění o strašidelném domě plném monster prolíná s trampotami pomateného černokněžníka, jenž chce oživit svou zesnulou ženu, která o to vůbec nestojí. Taky je tam celá jalová linie s malým klukem, který slaví nejmizernější narozky na světě. A prdící nestvůry. Jeden z původních tvůrců, kteří se k Bubákům dlouho nechtěli hlásit a nad jejich rostoucím věhlasem mezi fandy trashových obskurit kroutili hlavou, popsal finální verzi jako dokonalé zhmotnění definice deliria. Lze si představit lepší materiál pro zhůvěřilé řádění tria dabérských démonů Bifidus-Fostrá-Vokurka? (Festival otrlého diváka)