Psycho

Filmy si řada z nás zamilovala pro jejich umění pohltit svými světy a emočně se napojit na postavy, jejichž příběhy mohou být pro leckoho motivačním budíčkem či dokonce základem pro obnovovaný světonázor. Jenže kinematografii utváří také znepokojivé portréty sériových vrahů, jejichž nepodchytitelná mentalita společnost děsí i fascinuje v současné éře true crime žánru víc než kdy jindy. Mnoho děl s touto tematikou se opírá o hledisko kladných postav, jež po zabijákovi pátrají, potažmo jsou mu (nebo jim) vydané napospas. V tomto článku ovšem naleznete vybrané filmové příběhy, jež nás do nevypočitatelné mysli člověka schopného připravit někoho jiného o život bez logické motivace noří vůbec nejsilněji a z nebezpečného subjektu dělají hlavního antihrdinu.

Trilogie X režiséra Ti Westa si první dva zářezy odbyla takřka naráz v roce 2022. Tehdy odpremiérovalo X a Pearl s tím, že oba snímky se točily především okolo herečky Miy Goth a na poli popových hororů si rychle našly své zaryté příznivce a příznivkyně. Na závěrečný třetí díl MaXXXine jsme naštěstí nemuseli čekat příliš dlouho – přesto se zdá, že za dva roky se v tomhle štábu nashromáždilo dost nápadů na pořádnou filmovou explozi.

Pokud k tomu máte vlohy, hrát filmového padoucha může být velice vděčné. Mnozí ikoničtí herci a herečky to preferují před úlohami klaďasů, které sice mají větší prostor a navrch i sympatie dané morálně žádoucím postojem. Skvělí záporáci jsou kořením průměrných žánrových filmů a tažnou silou těch hodnotných a kreativně napsaných produkcí, v nichž neříkají jen prázdné fráze, jde z nich strach a nutí k zamyšlení. Ať už jde o zcela smyšlené psychopaty, mocné byznysmeny s předobrazy v realitě nebo o kontroverzní historické figury, následující seznam zaměřený na oscarové herecké výkony v záporných rolích představí výkvět těch vskutku památných filmových postav. Americká Akademie možná zcela ignorovala Anthonyho Perkinse v Psychu, Jacka Nicholsona v Osvícení (The Shining) nebo Roberta Mitchuma v Lovcově noci (The Night of the Hunter) i Mysu hrůzy (Cape Fear), avšak v minimálně v těchto případech vložila Oscara do těch správných úlisných rukou.

Není mnoho filmů, které by se svou důležitostí pro dějiny kinematografie vyrovnaly Psychu od Alfreda Hitchcocka. Snímek na pomezí thrilleru a hororu vstoupil do učebnic nejen díky působivé scéně vraždy ve sprše, představení jednoho z nejhrozivějších záporáků v podobě Normana Batese či vypravěčské odvaze, díky níž Hitchcock dokázal šokovat publikum nečekanými zvraty, ale také díky proměně diváckých zvyklostí.

Definovat žánr thrilleru není úplně jednoduché. Většinou se jedná o temné příběhy s tajuplnými zápletkami plnými násilí a nebezpečí pro hlavní postavy, přičemž jejich tvůrci kooperují s přidruženými žánry jako krimi, drama nebo sci-fi, v ojedinělých případech také komedie. Takové filmy tvoří nezanedbatelný vzorek, avšak oscarová Akademie dlouhodobě nepřeje temnotě a „podřadným“ žánrům. Třebaže mnozí režiséři považují horor za nejčistší žánr, zlaté sošky sklízí převážně dramata přinášející sociální komentáře a dobově poplatné myšlenky. Thriller (zastoupený v inkriminovaných dílech v různé míře) shrábl Oscara za takřka stoletou historii předávání cen pouze v deseti případech, které si nyní představíme.

Když přijde na fenomén Simpsonových, každý má trochu jiný názor na to, kdy revoluční animovaná show z fiktivního Springfieldu začala ztrácet pevnou půdu pod nohama. Mnozí ovšem navrhnou, že kvalitativní sešup a příklon k nesmyslným a křečovitým zápletkám pramení z druhé epizody deváté série (1998) s názvem Ředitel Skinner a seržant Skinner (The Principal and the Pauper). Kontroverzní díl založený na šokující a trvalé záměně identit dodnes sklízí kritiku, která nám však může vyjevit, jak je publikum přecitlivělé na změny nevyhovující vlastní filosofii a přesvědčením.

Režisér Ti West měl vždy slabost pro ty druhy hororů, které přímo odkazovaly k určitým dílům nebo k žánrovým preferencím minulosti. S podporou nezávislého studia A24, jehož portfolio se skládá zejména z oceňovaných autorských filmů, si dva roky nazpět odškrtl definitivní poctu Texaskému masakru a dalším vyvražďovačkám ve spalujícím jižanském slunci s nadšeně přijímaným hororem X. Na dobový snímek o pornohercích a dvojici chlípných nájemců zapadlého ranče navázal ještě téhož roku dějovým prequelem Pearl, který vyobrazil původ psychopatické vražedkyně v kýčovitých technicolorových kulisách. Očekávaný třetí díl MaXXXine se odehrává po událostech X a dle prvních reakcí ze soukromého promítání se můžeme těšit na oživení giallo hororů s detektivním rámcem.

O kulturním významu Hitchcockova Psycha nemá smysl pochybovat. Znepokojivě realistický thriller s hororovými prvky je dodnes nejznámějším dílem slovutného mistra napětí a na svou dobu se pyšnil poměrně otevřeným zacházením s násilím, sexualitou a ke zděšení cenzury snímek obsahoval i splachující záchod.

Hlavní hvězda filmové série Halloween, k níž se roku 1978 připojila v pouhých devatenácti letech, si nejprve vybudovala renomé hororové „scream queen“. Jamie Lee Curtis, která dnes slaví 65. narozeniny, na to měla vhodné geny po matce Janet Leigh, již nechal Alfred Hitchcock slavně zamordovat ve sprchové sekvenci Psycha. Za svou bohatou kariéru se však dcera neméně věhlasného herce Tonyho Curtise stihla stát také sexsymbolem, komediální stálicí, autorkou dětských knížek a samozřejmě respektovanou herečkou s Oscarem a dvěma Zlatými glóby.

Pokud jste to náhodou nevěděli, na 19. listopad připadá od roku 2013 Světový den toalet. Nepostradatelná součást našich životů byla v kinematografii dlouhou dobu tabu a ukazovat prostředníka natolik intimních činností se neslušelo až do roku 1960. Snímek, na který v textu dojde řada, odstartoval podstatně méně diskrétní tvůrčí svobodu, která filmařům dovoluje nad i do záchodových mís situovat nejrůznější situace, které šimrají naše bránice, znechucují i napínají. Seznámíte-li se s následujícími patnácti příklady záchodových filmových scén, které doprovází mírné i pokročilejší riziko spoilerů, návštěva koupelny už pro vás možná nebude tak standardní jako doposud.