Erotique

V tvorbě Petera Tscherkasského lze vysledovat linii, která se točí kolem hry s filmovou prezentací, s různými stupni rozpoznatelnosti – s tím, co je tak akorát, a tím, co už není. Jen aby bylo vidět touhu. Příkladem toho je Erotique. Vidíme vířící obrazy, části ženské tváře, rudé rty, oči v cyklických fragmentech pohybu. Často je těžké říct, kterou část těla vlastně vidíme (kdo chce, může vidět/představit si/pomyslet na pohlavní orgány a sexuální akty). Pohled se upíná na dílčí objekty, žádné integrální, celé tělo, o kterém by se dalo přemýšlet. Žádné tělo, jehož reprezentace byla vždy jedním z problémů v kině.