Pochopitelně má člověk radost, že některé opory minulého snímku, Mickey Rourke či Bruce Willis, jsou na svém místě, a z nováčků zas ocení Joshe Brolina či Josepha Gordona-Levitta. Nicméně metoda, která poprvé oči uchvátila, už nepřekvapuje; obrazová labužnická hostina se tedy vyčerpá rychleji a bludný kruh vycizelovaných stínů komiksového města neřesti začne nudit dřív.
Druhý díl ctí nastavená pravidla, svěží hravost se ale vytratila. Zůstal nuceně působící produkt, který si oblíbí jen nejskalnější příznivci prvního dílu. A to je rozhodně škoda.
Sin City: Ženská pro kterou bych vraždil rozhodně není nějakou lacině nastavovanou kaší, která by se jen chtěla přiživit na svém zřejmě nepřekonatelném předchůdci, ale prostě to stejně nějak není ono. Jenže jak to? Otázka, na kterou se od zhlédnutí tohoto sequelu snažím najít odpověď.
Brutalita, která není zkropena rudou ale bílou krví, sexy kočičky, které si nenechají nic líbit a absence metrosexuálních superhrdinů. To vše definuje Sin City, jedinou filmovou adaptaci komiksu pro skutečné dospěláky.
Sin City, to je repetitívnosť v bohatom hábe. Úžasnom, strašidelnom, komickom, noirovom. Ako kedy. Vyznenie sa mení zavedno so zábermi, no tvorí napriek tomu koherentné frankmillerovské univerzum bez začiatku a konca, akoby bez plynutia času.
Co více zamrzí, je narativní složka snímku sama o sobě. Není to úplný průšvih, ale přece jen překvapí, že nablýskaná forma tak moc poráží obsah (s výjimkou Dwightova boje). Co naopak neomrzí, je postava drsoně Marva v brilantním podání Mickeyho Rourka. Je zábavný, temný, drsný a přesto svým způsobem sympatický a dojemný.
Pokud jste si oblíbili první díl Sin City, tak už jen díky vizuálu, brutalitě a Evě Green budete uspokojeni. Ovšem diváci měli právo očekávat od tak zvučného tvůrčího dua a s takovým hereckým obsazením o něco lepší zážitek. Přesto v rámci druhých dílů stavím Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil nad podobně laděné 300: Vzestup říše. Tím méně chápu komerční debakl Sin City a úspěch 300.
Od jednotlivých příběhů si toho ovšem moc neslibujte, jsou velmi jednoduché a pokud byste je měli vidět hrané „klasicky“, vůbec by vás nezaujaly. Příběhy zde prostě slouží jen proto, aby bylo na čem efektně předvést vizuální dokonalost filmu.
Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.
