Recenze filmu Vřískot 4

Důstojný návrat hororové legendy, která ve velkém válcuje veškerou současnou žánrovou konkurenci. Nikoli revoluce, ale evoluce.

Vřískot 4 je jednoznačně jednou z nejlepších vyvražďovaček poslední doby. O horor v podstatě nejde, protože tady se rozdává spíše akce a hlášky, než děsuplné momenty.

Filmový fajnšmekr pak ocení přidanou hodnotu v podobě „metafilmových“ hlášek a implementování postupů remaků do samotné kostry snímku.

V jednom momentu se členové woodsborského filmového klubu ptají – Je to dost meta? Craven jim na to odpovídá, že nic není tak moc meta, aby se nedalo jít ještě dál. Takže se těšme na Vřískot 5.

Přesná režie, přehledný střih, žádná do očí bijící digitální krev. Budu možná trochu sentimentální, ale pro novou generaci diváků je zatím poslední kapitola Vřískotu důstojným začátkem, jak se s legendou seznámit.

Škoda jen posledních desíti minut, které sice umně vychází ze závěru prvního dílu a v jistých momentech vás docela zamrazí, ale natahováním vysvětlovacího monologu se vytratí spád a vše začne trochu otravovat.

Od minule se zkrátka příliš nezměnilo – alespoň co se týče stylu. Nové postavy nemají šanci příliš zaujmout. Většina z nich poslouží jako zásobárna obětí (bodycount je vysoký) a zmizí v propadlišti dějin, žádného nového Randyho raději nečekejte.

O slasherovský hudobný podmaz sa postaral dvorný skladateľ celej série Marco Beltrami. Tvorivý tím Craven a Williamson si týmto návratom ku klasike hanbu rozhodne nevyrúbil.