Matthew Macfadyen
Herec
Collider v nedávno zveřejněném článku uvedl, že Mattew Macfadyen zvárnil Darcyho jednoznačně nejvášnivěji a nejvroucněji. Navzdory relativně krátké stopáži – oproti zmíněné minisérii BBC z roku 1995 – mu totiž vtiskl hluboké a uvěřitelné emoce, krom toho ve filmu brilantně funguje chemie mezi ním a Keirou Knightley, která činí jimi zobrazený milostný příběh podmanivým a nestárnoucím.
Pyšný a odtažitý pan Darcy z pera Jane Austen přitahoval filmaře a filmařky odjakživa. Nejen podobu, ale hlavně charakter mu vtiskla řada herců počínaje Laurencem Olivierem v roce 1940. Jedním z nejvyzdvihovanějších byl velmi dlouho Colin Firth, s nímž bývá ve skutečnosti porovnávaný pouze Matthew Macfadyen. A protože oba dva jsou v roli výborní, většinou převládají osobní preference publika ve volbě toho „lepšího“. Collider však nabízí jeden argument, proč bychom přeci jen měli prvenství přiřknout právě rodákovi z Norfolku, který se v poslední době blýskl především v seriálu Boj o moc (Succession, 2018).
Zatímco minisérie z roku 1995 dostává nárokům těch fanynek a fanoušků, co mají rádi věrnost literární předloze, Pýcha a předsudek mladší o deset let je přeci jen volnější adaptací. A zatímco Colin Firth byl ve své úloze často důslednější, než jak ho Austen napsala, tedy přísnější a nepřátelštější vůči svému okolí, Matthew Macfadyen nabízí širší emoční škálu. Zachovává onu pýchu a odtažitost, ale zároveň víc odhaluje niterní pozitivní emoce. A to ve filmu, který je oproti šestihodinové minisérii svou délkou třetinový.
Skutečnost, že dokázal učinit svého Darcyho tak sympatickým, aniž by současně narušil esenci jeho povahových vlastností, je pro Macfadyena velkým plus. Jeho Darcy je plašší a víc společensky nemotorný, což odpovídá jeho rezervovanosti při interakcích s Elizabeth, a to zase působí lépe než přezíravost, která šla tak dobře Firthovi. V každé z jejich společných scén je dávka něžnosti a nervozity, kterou Macfadyen vyšperkovává pana Darcyho v rafinovaných dávkách. V porovnání s Firthovým stoickým gentlemanem je tento přístup nejen přijatelnější, ale navíc i aktuálnější. V jeho křehkosti je podle Collideru něco až návykového.
Scéna, kdy se Macfadyenův Darcy poprvé dotkne Lizzy, tedy když jí pomáhá nastoupit do kočáru, pak ruku protáhne a zmateně odkráčí, se zapsala do historie romantických filmů. Přičemž šlo o hercovu improvizaci, kdy zvládl jednoduchým gestem ukázat, jak moc je k Elizabeth přitahovaný, a zároveň stejnou mírou silných emocí rezervovaný. Právě ono krátké protažení symbolizuje vzrušující atraktivitu mladé ženy a ohromný účinek, který na něj má, zatímco krátký záběr na Lizzy dává tušit, že je tato přitažlivost, byť neuvědomělá, vzájemná.
Společně se sarkastickým komentováním dění ve společnosti a pozorováním jednání postav, kterému jsme přivykli z díla Jane Austen, se Pýcha a předsudek z roku 2005 podle Collideru dostává na další úroveň. Údajně navíc mnohem uvěřitelnějši a silněji působí chemie mezi Lizzy a Darcym v podání Macfadyena a Knightley než mezi Colinem Firthem a Jennifer Ehle.
Kniha i adaptace patří mezi milníky romantického žánru, kdy se do sebe zamilují dva lidé, kteří se zpočátku nesnáší. A přestože zde dané tropy nevznikly, rozhodně je pomohly zpopularizovat. Macfadyen a Knightley snadno tlumočí počáteční odpor, který se následně změní v silný magnetismus, doprovázený delikátním napětím. Collider upozorňuje, že vše ještě umocňuje skutečnost, že ve filmu nepadne jediný polibek, stejně jako v něm chybí explicitní sexuální kontext, jaký nám dopřáli například Bridgertonovi.
Je samozřejmě zcela na vás, jestli dáváte přednost britské adaptaci z roku 1995, nebo koprodukční francouzsko-britsko-americké z roku 2005. Nicméně pokud jste si nevybrali a máte kromě Jane Austen rádi i horory, možná bude vaším šálkem čaje film Pýcha, předsudek a zombie (Pride and Prejudice and Zombies, 2016). Ani v něm nechybí pan Darcy, jak jinak. Můžete se rovněž podívat na žebříček romantických filmů podle hodnocení uživatelek a uživatelů Kinoboxu.
zdroj: Collider, IMDB
