Stýská se mi po nadsázce, přiznává Karel Roden

Příběh uzavřený prakticky do jediné místnosti – koupelny – vznikal tři roky. Ale samo natáčení prý tak dlouhé nebylo, takže se Roden nemusel rozpomínat, v jakém rozpoložení byl jeho hrdina při minulé klapce. "Jen se po delší pomlce něco dotáčelo a mezitím zbourali koupelnu, takže se stavěly nové dekorace," vzpomíná herec, který hotový film do včerejší premiéry ještě neviděl.

Ostatně byla to druhá Rodenova premiéra během týdne; tu první absolvoval ve slovenském muzikálu Příběh ulice. "Nezpívám tam, to by vážně nešlo," přiznal. "Ale je to pro mě nové a moc příjemné. Nehrají si na produkce typu Draculy, jsou to všechno mladí a ohromně šikovní lidé, hlavně tanečníci."

Zpívat by prý mohl, jen kdyby šlo o záměrnou komedii – a právě po nadsázce se Rodenovi stýská také ve filmových rolích. "Nevím, proč se u nás nedělají podobné žánry jako Sklapni a zastřel mě. To mě bavilo a je mi líto, že tenhle snímek tiše vymizel. Myslím, že je nedoceněný," připomíná černou groteskní krimi, kde měl vzácnou příležitost předvést se jako komik.

Také příští rok si Roden premiér užije. Objeví se ve třech českých filmech: v Aloisi Nebelovi, v Habermannově mlýnu a v Lidicích.