U Kněžny Libuše se dostavil alespoň smích nechtěný, navíc s vědomím, že mezinárodní partičce převážně mladých rychlokvašených poloherců neublíží.
Neherci rvou uši
U Pamětnice, která komedii s přívlastkem poetická předem slibuje, však už vůbec není čemu se smát – a kvůli legendám, které tu posloužily jako rukojmí, se ani ironie nehodí. Divákovi je za tvůrce spíše stydno. Popravdě ho hanba fackuje a po rozpačitém trapasu se mu chce vzkázat pamětnickým hercům s hlubokou úklonou jedno velké hlasité PROMIŇTE.
Z filmu Pamětnice
Omlouvat se za film, v němž průměrný věk herců činí osmdesát let, by však měli hlavně scenárista Tomáš Magnusek, který si zahrál i jednu z hlavních rolí – vnuka Švormové – a rovněž hrající režisér Vlado Štancel.
Že se velké plátno formátu plánovanému původně pro DVD viditelně brání, je to nejmenší zlo. Horší je neumětelský příběh s trčící moralitou, jenž si za záminku bere odhalení dávné křivdy na abiturientském srazu po šedesáti letech, a škobrtavé televizní vyprávění, jehož amatérský výraz ještě umocňují neškolení herci epizodních rolí. V některých scénách – v krámku nebo se sousedkou – vyloženě rvou uši.
Od procesů po chartisty
Sluch vůbec dostane zabrat nejvíce, třebaže zrak během přeostřování z jedné mluvící hlavy na druhou také občas přechází.
Neherci rvou uši
U Pamětnice, která komedii s přívlastkem poetická předem slibuje, však už vůbec není čemu se smát – a kvůli legendám, které tu posloužily jako rukojmí, se ani ironie nehodí. Divákovi je za tvůrce spíše stydno. Popravdě ho hanba fackuje a po rozpačitém trapasu se mu chce vzkázat pamětnickým hercům s hlubokou úklonou jedno velké hlasité PROMIŇTE.
Z filmu Pamětnice
Omlouvat se za film, v němž průměrný věk herců činí osmdesát let, by však měli hlavně scenárista Tomáš Magnusek, který si zahrál i jednu z hlavních rolí – vnuka Švormové – a rovněž hrající režisér Vlado Štancel.
Že se velké plátno formátu plánovanému původně pro DVD viditelně brání, je to nejmenší zlo. Horší je neumětelský příběh s trčící moralitou, jenž si za záminku bere odhalení dávné křivdy na abiturientském srazu po šedesáti letech, a škobrtavé televizní vyprávění, jehož amatérský výraz ještě umocňují neškolení herci epizodních rolí. V některých scénách – v krámku nebo se sousedkou – vyloženě rvou uši.
Od procesů po chartisty
Sluch vůbec dostane zabrat nejvíce, třebaže zrak během přeostřování z jedné mluvící hlavy na druhou také občas přechází.
Pamětnice totiž slouží jako skládka zbytečných konverzačních vět, které hrdinové opakují dvakrát i třikrát. Dialog tvoří běžné zdvořilostní obraty – Dobrý den, tak jsme tady, jak se vám vede, kam si máme sednout... Představování, vysvětlování a vzpomínání se podobá televizní besedě, kterou nikdo neřídí a nikdo neposlouchá.
Z nekonečného maturitního tabla se vydělují zejména dvě postavy: srdečný rtuťovitý organizátor alias Zindulka a jeho dávná láska, úsečně drsná samotářská rebelka v podání Švormové. Žena brzy přizná, proč přijela: chce odhalit, kdo ze spolužáků se stal udavačem, a zavinil tak na počátku 50. let tragédii její rodiny.
Mezitím se pomalu sunou na místo srazu další aktéři: Somrův hrdina prchá stopem před manželkou, Miloš Nesvadba coby kněz před svými ovečkami, Jaroslav Čejka veze překvapení – zpěváka Josefa Zímu, další se sjíždějí na invalidních vozících.
A k tomu, Bůh nás netrestej, udeří ještě komunálně prvoplánová společensko-politická satira: otrlé děti beroucí rodičům důchody, malí romští výtržníci napadající penzisty, republikáni či korupčníci na radnici.
Ve vypjaté hodině H přijdou na přetřes komunističtí aktivisté i chartisté, načež poslední slovo politické detektivky patří Zitě Kabátové v úloze profesorky upoutané na lůžko.
Film sám by si zasloužil nulu. Přesto deset procent náleží hercům proto, že se vůbec mohli sejít a zažít pocit užitečnosti; druhých deset procent pak těm z nich, kteří si dokázali od vůkolní šmíry udržet odstup, ale uráží je smutnou neumětelskou trapností.
Pamětnice
Režie V. Štancel
Hrají L. Švormová, Z. Kabátová, K. Fialová, J. Somr, S. Zindulka
HODNOCENÍ MF DNES 20 %
Z nekonečného maturitního tabla se vydělují zejména dvě postavy: srdečný rtuťovitý organizátor alias Zindulka a jeho dávná láska, úsečně drsná samotářská rebelka v podání Švormové. Žena brzy přizná, proč přijela: chce odhalit, kdo ze spolužáků se stal udavačem, a zavinil tak na počátku 50. let tragédii její rodiny.
Mezitím se pomalu sunou na místo srazu další aktéři: Somrův hrdina prchá stopem před manželkou, Miloš Nesvadba coby kněz před svými ovečkami, Jaroslav Čejka veze překvapení – zpěváka Josefa Zímu, další se sjíždějí na invalidních vozících.
A k tomu, Bůh nás netrestej, udeří ještě komunálně prvoplánová společensko-politická satira: otrlé děti beroucí rodičům důchody, malí romští výtržníci napadající penzisty, republikáni či korupčníci na radnici.
Ve vypjaté hodině H přijdou na přetřes komunističtí aktivisté i chartisté, načež poslední slovo politické detektivky patří Zitě Kabátové v úloze profesorky upoutané na lůžko.
Film sám by si zasloužil nulu. Přesto deset procent náleží hercům proto, že se vůbec mohli sejít a zažít pocit užitečnosti; druhých deset procent pak těm z nich, kteří si dokázali od vůkolní šmíry udržet odstup, ale uráží je smutnou neumětelskou trapností.
Pamětnice
Režie V. Štancel
Hrají L. Švormová, Z. Kabátová, K. Fialová, J. Somr, S. Zindulka
HODNOCENÍ MF DNES 20 %