Ofélie
63%
Rotten Tomatoes, jejichž název odkazuje ke shnilým rajčatům, jež nespokojené publikum kdysi házelo na divadelní herce a herečky, existují už 25 let. S rozvojem internetu, který umožnil hodnotit filmy obrovskému spektru lidí, se stránka slučující zahraniční recenze stala podstatnou součástí filmového… Průmyslu, nebo spíš jen byznysu? Na tuto tenkou hranici poukázal už roku 2017 režisér Martin Scorsese (Vlk z Wall Street) v eseji pro The Hollywood Reporter, v němž lamentoval nad katastrofálním přínosem podobných kritických agregátorů. „Mají obrovský vliv na filmový byznys, ale nemají nic společného ani s výrobou, ani s inteligentním nazíráním filmů,“ napsal.
Narážel na to, že kulturní novinařina se začala příliš vázat na zprávy o tržbách, jež se pro přijetí filmu staly signifikantními. Konkrétně Rotten Tomatoes (Scorsese si mimo jiné bral na paškál i Cinemascore) vlastní prodejce filmových vstupenek Fandago a také společnost Warner Bros., jejíž vlastnický podíl činí 25 %. Fandago je pro změnu ve vlastnictví telekomunikačního a mediálního konglomerátu Comcast, který kontroluje třeba Universal Pictures. Vazby na filmovou produkci a hlavně na distribuci jsou tedy pořádně propletené.
Lidé se na Rotten Tomatoes podívají, zaznamenají jediný číselný údaj rozdělující filmy na „shnilé“ a „čerstvé“ (hranice leží na 60 %) a podle toho se mohou rozhodovat, zda za titul peníze utratí, či nikoli. Málokdo se přitom stará o to, co dané číslo vlastně reprezentuje. Když má snímek kupříkladu 90 % ze stovky nashromážděných recenzí, neznačí to, že mu kritici a kritičky průměrně udělují známku 9 z 10. 90 % hodnotících pouze zvedlo palec nahoru a film doporučuje, přičemž verdikt, zda je konkrétní recenze spíš pozitivní, nebo už negativní, leží na bedrech několika zaměstnanců Rotten Tomatoes.
Tento volný systém chytře zakrývá skutečnou průměrnou známku (ta je ukrytá pod hlavním číselným údajem, který musíte rozkliknout), navrch přisuzuje shodnou váhu všem recenzím bez ohledu na prestiž, vzdělání a zkušenosti jednotlivých recenzentů. A to umí některé společnosti podílející se na „public relations“ filmových produkcí využívat.
Magazín Vulture přišel s odhalením, že PR agentura s názvem Bunker 15 po dobu minimálně pěti let manipuluje s procenty na Rotten Tomatoes tím, že podplácí druhořadé kritiky a kritičky. Jako příklad uvádí snímek Ofélie (2018) s Daisy Ridley, na němž firma spolupracovala. Shakespearovská adaptace měla po prvních projekcích jen 46 % spokojených ohlasů, byla tedy takzvaně shnilá. Bunker 15 proto některým recenzentům neváhal zaplatit 50 dolarů za vstřícné slůvko a podle Vulture i některé autory či autorky negativních recenzí přemluvil, aby svůj verdikt změnili. Ofélie tudíž poskočila na „čerstvých“ 62 % a pro distribuci ji ulovila společnost IFC Films.
Agenturu zřejmě naprášili samotní podplácení kritici. „Zatímco většina filmových PR společností cílí na získání pozornosti předních kritiků a kritiček, Bunker 15 rekrutuje obskurní autory na volné noze, kteří jsou součástí hodnoticího systému Rotten Tomatoes. Několik kritiků prozradilo, že jim Bunker 15 platil nejméně 50 dolarů za každou recenzi,“ tvrdí reportáž od Vulture.
Řada menších nezávislých produkcí skutečně dbá na čísla, jež snímek na Rotten Tomatoes obdrží, a marketingový tým je neváhá začleňovat i do trailerů a na plakáty. Martin Scorsese tedy má pravdu, když tvrdí, že kritika ztratila svou podstatu coby médium postavené na srozumitelné kritické argumentaci. Tu prý ostatně nikdy neváhal přijmout i v případě, že ústila v negativní hodnocení jeho vlastních filmů. Dnešní recenze podle něj poškozují kvalitní filmy i filmaře.
Aktuálně se ke Scorsesemu připojil i scenárista jeho filmů Taxikář či Poslední pokušení Krista Paul Schrader. Podle něj Rotten Tomatoes a další podobné weby škodí celému průmyslu, který se mění před očima. „Obecenstvo zhlouplo,“ postěžoval si v prohlášení sdíleném webem IndieWire. „Běžní lidé už recenze nečtou jako dřív. S Rotten Tomatoes si studia mohou pohrávat a také to dělají,“ dodal Schrader, jenž se sám profiluje jako kritik a oblíbil si i řadu textů o svých filmech. Za inspirativní a dobré recenze považuje ty, jež rozvádí možné nedostatky filmového díla jako něco autorsky záměrného a zajímavého, tedy hodného analýzy. „To je pro mě dobrá recenze, ale taková by se dnes na Rottenech počítala mezi negativní,“ uzavřel.
Rotten Tomatoes na kauzu kolem Bunker 15 reagovala tím, že řadu jejích filmů z databáze vyřadila. Stránka rovněž zveřejnila varování kritikům, v němž zdůraznila, že manipulaci nebude tolerovat. To je samozřejmě jen plané prohlášení na adresu dalšího ožehavého problému současné kritiky, která ztrácí půdu pod nohama. Minimálně tehdy, když je vázaná na propagaci a distribuci filmů, které by měla objektivně, nezaujatě a podnětně reflektovat.
